Osobnosti 2020 mil - Radek Musil

Radek Musil má za sebou hned několik účastí na Mílích a dokonce dvě vítězství. Naposled v roce 2018 svedl krásný souboj s Kai-Uwe Lehnungem a Honzou Kopkou, ale dřívější příjezd na Slovensko a půldenní náskok ve Slovenských horách udržel až do cíle. Zároveň ten rok zajel zatím nejrychlejší čas ne trase směr východ.

Radek se mimo ultra závody specializuje na čtyřiadvacetihodinovky. Letos by ale chtěl zkusit zatím svou největší výzvu, trasu 2020mil!

Radku, ty máš za sebou několik účastí na Mílích, dokonce dvě vítězství na trase 1000 mil. Můžeš krátce vzpomenout na ty ročníky, jaké to vítězství bylo, jestli bylo „plánované“, jak moc to bolelo apod.?

Na Mílích jsem startoval v letech 2013 a 2014 na kole, 2015 jsem absolvoval poloviční trasu pěšky a v letech 2016 a 2018 jsem se vrátil ke kolu. Nejsilnější pocity byly v roce 2013, i když výsledkově jsem dopadl nejhůř. Byla to moje první účast na takovém závodě, nevěděl jsem, do čeho jdu, vezl (a poztrácel) jsem spoustu věcí, v brodu utopil foťák... Když jsem pak seděl ve vlaku cestou domů, byl ten návrat z relativně bezstarostných Mílí do každodenního kolotoče takový nejintenzivnější. S odstupem času můžu říct, že první Míle jsem jel turisticky, často jsem stavěl na jídlo, nejezdil jsem na nebo za hranou výdrže. Při dalších závodech jsem začal úročit získané poznatky, citelně omezil objem výbavy, změnil formu stravování, zkusil jsem účast celkově pojmout víc závodně. Jak jsi psal, Míle se mi podařilo 2x vyhrát. Když to vezmu podle sebe, nemyslím si, že vítězství v takovém závodě je možné plánovat. Může se vyskytnout spoustu proměnných, které můžou jízdu i výsledek ovlivnit - počasí, zranění, technické problémy... Snažím se jet tak, abych byl v cíli spokojený s výkonem, dobrý výsledek beru spíš jako takový příjemný bonus. Rozhodně nejsem v cíli naštvaný, když jsem jel podle svých možností a někdo dojel přede mnou. Prostě byl lepší, možná měl víc štěstí... Ale pokud vím, že jsem tomu dal všechno, nehroutím se z toho... Mám radost i z toho, když se mi zkušenosti nabyté na Mílích podaří přetavit v dobrý výkon a výsledek při účasti na zahraničních závodech (Italy Divide, French Divide, na obou akcích 3. místo).

Jaké jsou ambice pro letošní ročník a trasu 2020 mil? 

Ambice... Částečně jsem odpověděl v předchozím dotazu - jet tak, abych byl na konci závodu spokojený se svým výkonem a pokud se podaří dobrý výsledek, bude to taková ta třešinka na dortu. Pokud vydrží zdraví a technika, mám v plánu absolvovat trasu 2020 Mil...

Dá se na tak dlouhý závod cíleně připravovat? Čím je ta příprava jiná než na dlouhé maratony, čtyřiadvacítky (ve kterých jsi elitní závodník), či klasické Míle? (pokud je příprava jiná).

V téhle otázce odhalím své tréninkové "know-how" :-D. Moje příprava je zhruba od roku 2012 stále stejná - snažím se každý pracovní den jet do práce na kole, cesta tam a zpět je něco přes 30 km, k tomu se snažím hlavně v období před závody dát aspoň jednou týdně nějakou delší trasu, ideálně 100 km a víc. Jako manžel, otec tří dětí, zaměstnanec v třísměnném provozu a drobný živnostník víc času na kolo nemám a ani nevím, jestli bych mu chtěl víc času věnovat. Jako svou výhodu vnímám to, že při cestách do práce jezdím brzy ráno, odpoledne, pozdě večer, někdy to protáhnu i do noci, někdy praží Slunce, jindy prší, mrzne, fouká vítr, jsem unavenej po noční - jsem zvyklý jezdit v různých podmínkách a stavech, to se při závodě, jako jsou Míle, může hodit. Samozřejmě dobrou přípravou jsou i ty 24hodinovky. Tam vidím výhodu v tom, že si trasu za jeden, dva okruhy najedu a pak už "jen" kroužím, s jistotou jídla a pití, zázemí, servisu kola, v podstatě pořád jsem s někým v kontaktu. Na závodech, jako jsou Míle, žádnou takovou jistotu nemám. Tam je každý sám za sebe.

Půjdeš do toho rovnou s tím, že jedeš 2020 nebo nic, nebo to necháš na situaci v průběhu závodu?

Rád bych absolvoval celou trasu 2020. Když jsem startoval na klasických Mílích, nikdy jsem si nepřipustil možnost, že bych skončil v půlce. Byl bych z toho asi zklamaný, když bych nedojel do cíle. Stejně to mám nastavené i teď. Dlouhá varianta se jmenuje 2020 Mil, tak nepočítám s variantou, že bych skončil v Nové Sedlici. Samozřejmě se může stát spoustu věcí a nemusím dojet ani do Františkova. Pokud však zvládnu otáčet pedály a kola se budou točit, do cíle trasy 2020 to snad nějak dorvu.

Jaká se dá zvolit na takovou akci taktika? Vyhrát Míle většinou znamená moc nespat, držet tempo, ale nebyvá čas na odpočinek. Vydrží tělo takový zápřah i víc než dva týdny v kuse?

Tohle je pro mě velká neznámá. Zatím jsem vždy volil taktiku aspoň jednu noc jet celou, zbytek nocí moc nespat. Nemám ale problém to na chvilku zalomit i přes den, když si tělo řekne. Kolikrát stačí třeba jen 10 minut a nakopne mě to na dalších pár hodin jízdy. Zatím nejdelší závod jsem jel ve Francii, cca 2300 km za 9 dní. Míle 2020 budou zhruba o 1000 km delší. Myslím, že jednu, dvě noci bude potřeba se "pořádně" vyspat. Jak se s tím tělo a hlava poperou, to se dozvím až v červenci.

Máš z něčeho „strach“? Myšleno zda to vydrží tělo, nebo spíš řešíš techniku?

Jelikož nejsem žádný cyklistický servisák, nezbývá mi, než věřit, že kolo vydrží :-). Možná by nebylo od věci se nějakým technickým dovednostem přiučit. Co se týče těla, pár šrámů a zdravotních nešvarů jsem za svůj život nastřádal a počítám s tím, že se během závodu některý z nich ozve. Naštěstí zatím vždycky zabral "růžový zázrak"... Na Mílích 2018 jsem měl velký problém s krční páteří, snad jsem odhalil jeho příčinu a společně s cvičením bych ho měl mít vyřešený. Strach jako takový asi nemám, spíš jsou to takové myšlenky na to, co se všechno může přihodit. Nerad bych třeba zůstal kvůli technickým problémům po setmění v medvědí oblasti, celkově netoužím po setkání s medvědem (snad jsem si to teď nepřivolal), snažím se jezdit tak, abych se nějak moc nerozsekal. Jo a ještě věřím tomu, že nebude problém s navigací...

Co vybavení, jedeš na jistotu a vezeš maximum věcí, nebo jdeš raději do rizika a spoléháš na počasí a improvizaci?

Tady bych to rozdělil na věci pro sebe a věci pro kolo. Snažím se mít náhradní díly, které sem schopný vyměnit, kdyby se něco pokazilo, vozím třeba i náhradní plášť. Jednou jsem na Mílích plášť rozpáral a jak jsem byl rád, že mám náhradní. Letos povezu i dostatek brzdových destiček, abych je zase nemusel někde shánět :-D. Co se týče oblečení, snažím se mít jen minimum věcí, se kterými jsem schopen "přežít". Musím přiznat, že jsem zatím měl neskutečné štěstí na počasí. Letos možná pár kousků oblečení navíc přibalím, přece jen budu na trase dlouhou dobu a počasí podle dlouhodobé předpovědi může být nakonec úplně jiné.

Dá se odhadnout případný čas závodu za dobrých podmínek?

Manželce jsem doma řekl, že budu doma za 3 týdny i s cestami na start a z cíle, na dýl by mě nepustila. Těžko říct, za jak dlouho se to dá stihnout. Je spousta faktorů, které to ovlivní. Pokud zaprší a změknou cesty a místo jízdy 20 km za hodinu budu tlačit 4 km za hodinu, čas to výrazně prodlouží. Zrovna tak případné zdravotní komplikace, uvíznutí před zákazem nočního pohybu, zaspání při špatně nařízeném budíku... Můj optimistický odhad za dobrých podmínek je 18 dní na závod (snad mi to někdo neotluče o hlavu).

Na co myslíš, když při závodě týden jen jedeš na kole a řešíš maximálně kde se najíst a kde přespat? Zvládáš toto "bytí sám se sebou?" :-)

Samozřejmě často myslím na svou rodinu, po delším čase už si i třeba promýšlím a těším se, co bude potřeba doma udělat, až se vrátím. Nemám to tak, že bych vypnul hlavu a jen šlapal - hodně si dávám pozor, abych nesjel z trasy nebo se nevysekal. Jídlo a pití moc neřeším, když je možnost, najím se a doplním pití. Jako důležité beru nezůstat bez jídla a na suchu přes noc. Je fajn, když si vlezu večer do spacáku, mít co zakousnout a napít se, stejně tak ráno, než vyjedu plus mít vždycky něco k zakousnutí s sebou. Spaní nějak neplánuju, když je únava, začnu hledat nějaký přístřešek nebo se jen svalím do spacáku u cesty. Samota během závodů mi problém nedělá, vnímám to jako formu relaxace. Jsem za tyhle chvilky rád, ale stejně se na každém závodě těším, až zase naskočím do toho rodinně-pracovního kolotoče.