Osobnosti 2020 mil - Josef Brychta

Josef Brychta je na Mílích nováček, ale přesto bude patřit k těm psychicky nejsilnějším na trati. On už má za sebou totiž jiné životní zkušenosti... 

Pepa je válečný veterán. Na misi v Afghanistánu málem přišel o nohu a trvalo mnoho let a desítky operací, než se ji podařilo zachránit a on tak mohl hledat další a nové výzvy. A nyní je jednou z nich závod 1000miles a dokonce trasa 2020 mil!

Pepo, ty si na Mílích nováček, ale máš za sebou v životě už jiné "chlapské" výzvy. Možná někdo zná z médií tvůj příběh "válečného veterána". Můžeš k tomu prosím něco říct?

Každý má v životě nějaké výzvy, ať pracovní, nebo osobní. Mně nepřijde, že by mise v Afganistánu byla nějaká výzva. Spíš jedna z pracovních povinností vojáka a v jistém slova smyslu i prestiž v dané profesi.

Sloužil jsem 7 let u 43. výsadkového praporu na bojové rotě a všechno, co se tam člověk učí a dělá, vlastně směřuje k tomu, aby byl nasazený někde v misi. Být voják není žádná výsada ani nic výjimečného z mého pohledu. Je to jen svobodná volba profese, kterou chceš dělat, protože v tom vidíš nějaký smysl. Navíc ne každý, kdo vstupuje do armády, chce sloužit u bojového praporu. Každý má jiné osobní důvody, proč tam jde, a ne každý touží účastnit se nějaké mise.

Já šel do armády, protože mi civilní zaměstnání přišla nudná, nebo mě nenaplňovala tak, jak bych si přál.
V Chrudimi jsem sloužil už jako záklaďák a chtěl jsem se tam vrátit, tak jsem to prostě udělal. Jednoduchý.

Jestli chceš vědět, co pro mě byla opravdu výzva, tak to byla služba jako dobrovolník sanitář v léčebně dlouhodobě nemocných. Rozepisovat se o tom nemá asi smysl, ale tohle by si měl každý zkusit zdarma na pár měsíců. Sám jsem pochyboval, jestli jsem na to vůbec stavěný to zvládnout delší dobu. 

Co se tenkrát v Afganistanu stalo a jaké to na tobě nechalo následky (myslím hlavně ty fyzické).

V Afganistánu jsem přišel ke střelnému zranění levé nohy v bérci. Celkem devastační poranění cca 12 cm holení kosti pryč, přerušené dvě tepny, šlachy, nervy a vypadalo to na amputaci. První operace proběhla ještě v Afganistánu ve spojenecké nemocnici a pak jsem byl repatriován do CZ. Tady se rozhodovalo jestli mi nohu uříznou, nebo jestli se budou snažit dát ji nějak dohromady.  Zvolili, že to zkusí dát dohromady, ale bude to trvat a nikdo nevěděl, jestli se to podaří. 

Prodělal jsem 24 zákroků v anestezii, menších i větších. Dva roky jsem chodil o berlích. Prodělal jsem i infekci v kosti a to v době, kdy už to vypadalo, že je vše v pořádku. A zase to vypadalo na amputaci, kterou jsem zvažoval sám. Nakonec se to podařilo zastavit a mě přesvědčit abych si tu nohu nedal uříznout :-)

Naposledy v prosinci 2019 se mi přetrhla peronealní šlacha. Sice se ji podařilo sešít, ale už se mi nevrátila hybnost v kotníku a mám parézu. 

Celkové následky, když to shrnu, je ta paréza, horší prokrvení, delší chůze je náročnější a celkově mám levou nohu slabší. Odvíjí se od toho i špatný stereotyp chůze a držení těla, takže i záda se občas ozvou. V noze mám stále titanovou tyč a pár šroubků :-). Ale nestěžuji si. Zvykl jsem si na to. Tím jsem ti vlastně odpověděl i na třetí otázku :-)

Proč chceš jet Míle? A jak jsi na ně vlastně přišel?

První bych napsal, jak jsem Míle objevil :-) To byla hezká náhoda a má to příběh.

Uvádím, že nejsem žádný cyklista, ale jen takový turista, co vyměnil chůzi za kolo jako lepší alternativu pohybu na delší vzdálenosti a netušil jsem, že by mě to vzalo trochu víc.

Dlouho jsem měl v plánu obejít republiku pěšky po hranicích kolem dokola, ale vzhledem k tomu omezení nevím, jestli to někdy uskutečním. Ale minulý rok jsem měl čas a začal trochu jezdit na kole a pak mě napadlo, proč to neobjet na kole. Však takových borců už bylo víc. Koupil jsem nosič na kolo, bágly a nijak to ani moc neplánoval. Sednul jsem a jel. Cestou jsem ale získával zkušenosti. Třeba, že táhnu moc bagáže zbytečně, tak jsem část poslal domu poštou. Řešil jsem, že moje kolo nevydrží všechno a musel jsem cestou opravovat atd. Jel jsem podle map (ne navigace), cestu jsem si plánoval každý den ráno a buď jsem dojel, kam jsem chtěl, nebo nedojel anebo i přejel. Byla to paráda. Neřešil jsem ubytování. Spal jsem pod širákem tam, kam jsem dojel. Anebo když pršelo, tak jsem hledal nějaký přístřešek, nebo jsem nad sebe natáhl jen plachtu. 

Když jsem byl asi šestý den na cestě a řešil problém s hazkou, dorazil jsem do Kraslic u Chebu. Je tam cykloservis. Ale ten byl zavřený ze zdravotních důvodů a tou dobou tam jel jiný cykloturista (teď už kamarád Láďa). Dali jsme se do řeči a on něco plácal, že by chtěl jet Míle a že jezdí nějaké úseky z Mílí. Byl dost ukecanej a tipoval jsem ho, že trochu machruje :-D Ale vyměnili jsme si čísla, že se pak nakontaktujeme až objedu ČR. Tady jsem prvně slyšel něco o Mílích a zůstalo mi to v podvědomí. Včetně Ládi :-D

Když jsem se vrátil domů, tak jsem si na to vzpomněl. Kouknul jsem na net na youtube videa a úplně mě to chytlo, že to musím jet. Poprvé jsem slyšel o Honzovi a čuměl, co tady máme za borce. Další borci, co mě zaujali byli Richard Štěpánek a Petr Ozogán a to mě namotivovalo úplně na max.

A proč chci jet Míle? Protože si to chci užít stejně, jako jsem si užil minulý rok cestu kolem ČR.

Co od Mílí čekáš? Ve smyslu náročnosti, délky, "strádání" apod...

Snažím se nedělat si žádná očekávání a užít si to. Ale přesto mám to lechtání z nějakého dobrodružství, co se tam může odehrát a na to se těším. Výhoda nováčka na Mílích je právě to, že nevíš, co tě tam čeká, neznáš trasu a o to máš asi větší pocit toho vzrušení z "dobrodružství". Já osobně nemám problém spát venku v lesích sám. Netrpím o samotě nějakým společenským odloučením. Délka trasy je to, co se mi na tom líbí, ale jak náročná ta délka bude to teprve poznám :-).

Dá se srovnat v něčem účast na Mílích (respektive v tvém případě teprve očekávání) a účast na misi?

Asi v tom, že nevíš, co tě opravdu čeká a jak to dopadne.

Máš z něčeho strach? Myslím z čeho máš obavy, že by mohlo potenciálně zhatit závod, nebo dobrý pocit z něj (počasí, technika, zdraví...). 

Strach nemám, není z čeho mít strach, když se těšíš ;-). Obavy mám jen z navigace :-D ta to může zhatit. Do teď nevím, jakou si vezmu a jak to budu řešit s baterkama. Zlatá papírová mapa a buzola. 

Počasí bych si přál samozřejmě hezké. Jet to celou dobu v dešti kolem 5 stupňů a mokrý, by byl opruz, ale i s tím se musí počítat. 

Noze věřím, že to vydrží a rýmičku snad přežiju. Na kolo sázím, že to vydrží. Mám to nejlepší z české výroby ;-)

Jaký by pro tebe byl uspokojivý čas?

Pro mě bude spokojenost ujet 2000 mil a dojet celý a zdravý ;-) Čas si neumím představit vzhledem k tomu terénu, převýšení a počasí, které hodně ovlivní. Nikdy jsem žádný závod na kole nejel, natož takhle dlouhý ;-)