DEN 21 a 22 - 20.7., 21.7.2024
DEN 21, DEN 22
Veselý dojezd
Cíl zeje samotou, ale my máme stále co na práci – dodělávají se běžné provozní záležitosti, ale např i oprava velkého hřebíku v pneumatice u auta atd.
Dopoledne nás na kole přijeli do bramborárny potěšit další Mílaři Vitaliy a Pavel Frýdl a dělali nám tu společnost. Oba jsou letošní finisheři sever F500, ale chtěli vidět cíl tsícovky, kam se nedostali. Vypadá to, že příští rok opět nebudou na startu chybět. Pavel sní o 2000, ale až v roce 2029.
Nyní se k nám přibližují ze severu Katarína Babjaková a Petr Příborský ze severu. Držíme jim palce, ať se jim to podaří do večera.
Katarína s Petrem zrychlili. Navečer beru foťák a jedu jim naproti pořídit pár snímků. Když mě Petr míjel, povídá: počkej až půjde Káča, ty to schytáš! Blíží se zničená Katarina. Ahoj Katko, prej od tebe dostanu do držky. – Né, je to nadherný!, vysoukala ze sebe z posledních sil.
Cílem projeli v 19:18. Bernard, kofola i bramboráky byly připravený. Vítá je tu bramborácká nadšená Pepíkova cykloparta. Na Katarínu čekal v cíli manžel a dvě děti, její největší fanoušci. Když manžel sympaťák přijel, nakoukl do bramborárny: „Dobry děň, prišol som si pre ženu.“ No a samozřejmě z party rozjařených důchodkyň se ozvalo se smíchem: „Tak si tady ňákou vyber chlapče! 😊“
Hned po příjezdu Katariny a Petra se spustil déšť. Měli to úplně přesně.
Sedíme v bramborárně v našem zbudovaném zázemí a z Petra a Kataríny padá jeden příběh za druhým. Všichni popíjí, jedí a se zájmem poslouchají. A bylo veselo.
Slovensko jela Katarína sama. Vtipkuje: „nechápu vaši podmínku, být v noci na Slovensku v obydlených místech. Vždyť medvědi jsou v noci je ven městech a dědinách. V lesích žádný 😊“
Někde na Moravě spadla, vykloubila si malíček, tekla z ní krev. Petr, co jel za ní, ji našel pochroumanou sedět v hospodě a okolo samé rómy. Vzal ji sebou, že ji tam nenechá.
Ve Františkově v F500 to chtěla vzdát. Katarina opět vtipkovala: „Volala jsem manželovi, ať pro mě přijede. - Do F500 nejedu, přijedu pro tebe do bramborárny v Třebeni.“ Tak musela pokračovat.
Naštěstí měla ochránce Petra, a tak pokračovala.
Na náročné cestě k ikonickému místu Nortkap dost hlasitě křičela: „Tak kdě je ten sprostý kameň!!!
S Petrem občas probíhala konverzace typu: „Proč jedeme zrovna tudy. – No abys viděla zrovna tohle hezký místo! – Aha, a proč jedeme zrovna tudy? – No aby sis zasloužila to žlutý tričko!.“ – A tak to pokračovalo.
Slovensko zná, byla zvědavá na Česko. Hrozně se jí líbilo – všechny ty hory, kudy projížděla. Hodně nadšená byla z Krušek.
Má za sebou jih z loňska, teď i sever.
Petr, který ji doprovázel, jel poprvé. Dřív jezdil sám po republice. Známí mu říkali, ať se teda přihlásí na 1000miles. – „Takovou blbost nikdy nepojedu.“ - No, a nakonec se přihlásil.
Petr si horské kolo koupil měsíc před Mílemi, jinak jezdil na trekkingovém a spíš po rovinách. Naučil se v těžším terénu jezdit až při Mílích.
Spadl někde na Slovensku a ztratil brýle, jiný Mílař je našel a přivezl mu je. Byl to Vitaliy z Ukrajiny. Nabízel mu za to panáčka slivovice. – „Běž s tím ode mě. Tudle jsem jel kolem Slováků, volali na mě, ať jdu k nim a 24 hodin si nepamatuju. Pak přijedu na CP1 u Trenčína a 24 hodin si nepamatuju. Já už se toho nedotknu.“
Vitaliy tu byl dopoledne a přijel i teď večer jim pogratulovat k dojezdu. Sám vypráví, jak byl úplně hotový, myslel si, že zdechne, pak se zvedl a šel do kostela. No, a zas to jelo.
Petr zas vypráví o náhodných lidech, kteří jim po cestě fandili, tleskali a podporovali je. To jim dodávalo sílu. Díky nim se sem dostal. Vypráví o tom, jak 1000miles je kouzelné slovo. Kdekoli to řekl nebo to zjistili, pomohli mu. Například v cykloservis ve Spišské Nové Vsi těsně před zavíračkou - prosím, opravíte mi kolo? Jedu 1000miles. – A borec beze slovavšeho nechal, dal jeho zablácené kolo na stojan a udělal potřebné. – Co jsem dlužný? – Nic. Hodně štěstí!
A podobné to bylo na více místech.
Byl nadšený i z neoficiálních podpor v Českých Petrovicích i Cínovci. A znova jim na dálku děkuje. Mariana v Kamenické stráni a Martinku v Křečanech nějak minuli.
Už teď ví, že pojede i příští rok jih.
Katarína odjela s manželem a dětmi na zamluvené ubytování a Petr si dal ještě pivo a zalehl u nás v bramborárně.
My kontrolujeme ještě pozice dalších závodníků, stále jich máme ještě pár na trati.
Nejblíže ze severu je cyklista Tomáš Sodomka asi 200 km před cílem a za ním Honza Myška. Nejblíže z jihu je to chodec Marek Ondra. U všech tří to vypadá na dokončení v úterý.
Ovšem na jihu máme ještě další. Za Markem se pohybuje další chodec Pavol Tallo, za ním cyklista Honza Kokaisl, který řešil závažné problémy, a stále ještě na Slovensku rozvážně cyklista Jarda Prouza. U nich ještě nejde čas dojezdu odhadnout.
Zítra, to je v neděli 21.7. se zavírá oficiálně cíl, vše se bude uklízet a bramborárna předávat zpět k běžnému provozu. I nás již čekají jiné povinnosti. Nicméně závod nekončí, budeme se snažit zajistit přivítání v cíli i těch ostatních, co ještě bojují na trati. Sledování vašeho postupu bude pokračovat. Držíme jim palce, vydržte až do cíle!
Neděle 21.7. BALENÍ
Ráno nám přijeli pomoc sbalit ten cirkus Pavel Pánek, který nám tu pomáhal celou dobu, a jen si odskočil domu. Vzal s sebou i syna Ondru. Stejně tak přijeli pětistovkáři Vitaliy Ostrouchov a Pavel Frýdl. Ten mezi balením vyprávěl, že chodí do posilovny, ale kvůli Mílím přestal a hubnul svaly, aby toho nemusel tolik vézt. Děláme si legraci, že to je dobře, že by jinak po cestě v kopci, až by zabral, si udělal těma pazourama na kole z rovných řídítek berany.
Kluci výrazně pomohli a byla legrace. Pořád padali mílařské příběhy.
Jsme unavení, ale vlastně je smutno i nám, že to tady končí. Ovšem neodcházejte od přijímačů, budeme vás i nadále informovat, co se kde děje a snažit se přijet zpět přivítat opozdilce.
Děkujeme nejen dnešním pomocníkům, ale i všem, co nám pomáhali od startu až do cíle. I vy jste přispěli k hladkému průběhu závodu a dobré atmosféře.
Gratulujeme též všem účastníkům, co dokončili do některého z cílů a samozřejmě klobouk dolů i před těmi, co se postavili na start, ale nepodařilo se jim to. A držíme palce bojovníkům na trase, ať se jim to podaří!
Nesmíme zapomenout na poděkování Pepíkovi, majiteli bramborárny za zapůjčení zázemí a za suroviny. Letos padlo 165 kilo brambor a nespočet vajec. A také celé jeho partě včetně Ládi alias „bláznivá Růženka“ za každodenní obědové menu a mistrovi bramboráků Mírovi. A Pepíkovým cykloholkám za koláče a buchty, kterými nás zásobovali.
Samozřejmě poděkování i všem dalším, kteří nám pomohli - panu Bernardovi za lahodné pivo, Kofole za tradiční český nápoj. PS Assistance za zázemí pro F500 sever v jejich malém příjemném sportovním středisku X-park Františkov, MK Stavitelství za zázemí F500 jih v jejich rodinném Cyklopenzionu v Jevišovce, Avalanche Production, A.Raymondu, Lawi, VAPE catering, Lesy ČR a mediálním partnerům ČT, rádio Beat, MTBS a Velo.
Je naloženo, odjíždíme a stěhujeme cirkus zpět do Jablonce. Oblouk zatím zůstává v Třebeni pro opozdilce.
Z F1000 Honza Kopka