DEN 18 - 17.7.2024
DEN 18 - další prvenství
Po včerejším příjezdu Radka Holíka ve 21: 31, jsme ho občerstvili, poskytli sprchu a vše co potřeboval, poseděli a uložili do postele.
Pak kontrolujeme tečky na mapě. Ty, co jsou nejblíž už se nehýbou. Dostáváme i zprávu, že dojedou až zítra ráno. Hurá! Balíme se na kutě. Pak ale zjišťujeme, že 2 vzdálenější se stále pohybují. Před půlnocí je nám už jasné, že se nezastaví.
Před druhou ranní přijíždí radostně seveřan Martin Hoffmann. Byl nadšený z trasy i nočního dojezdu, do spacáku už nechtěl a těšil se k nám. I ve 2 ráno je tu pro něj připravené pivo a výborný bramborák. Teď v konci jel každý den víc a víc. Dnes ujel 130 km, aby se dostal až do cíle. Kromě nás nenechal vyspat ani manželku, která pro něj přijela z Prahy. Pod obloukem se ho hned zeptala, jestli vůbec ví, že mají zrovna dnes 14-ti leté výročí svatby. Trošku na ní nechápavě koukal a vůbec nevěděl, o co jde. A já se nedivím. Při tomhle závodě přestanete vnímat čas, netušíte, co je za den. A po mnoha dnech, kdy řešíte jen přežití a v závěru po celodenní a noční jízdě, člověk ani neví, kdo je. Doufám, že mu žena odpustila. Kdyžtak mu napíšu omluvenku. Já mám s výročími problémy a nemusím být po Mílích.
Ovšem ani teď jsme ještě nemohli zalehnout. Do pedálů z plných sil šlape ještě další srdcař. Před třetí hodinou se objevuje světýlko a za chvíli pod obloukem spokojená tvář Davida Prudkého. Během dne se mu jelo tak dobře, že se rozhodl to dojet až do cíle. Dnes ráno jsme odhadovali na dojezd kde koho, ale jeho ne. Dal skoro 200 kilometrů. V cíli zářil. Jel už několikrát. Má dojeté obě trasy z východu. V loni jel jako řidič kameramanského vozu a teď mu zbývají odjet si trasy sever a jih ze západu.
Oba kluci porušili pravidlo unavených a naštvaných nočních dojezdů. Adrenalin z noční jízdy jim stále koloval v těle. Dokonce ani únava na nich nebyla moc znát. Zatím co já padám mrtvý do postele, David ještě chvíli i poseděl. Nevyužil ani možnost neomezeného spánku a ráno je zpátky na nohách stejně jako my docela brzo. Domů nespěchal a pobyl s námi ještě dopoledne. Ta přátelská atmosféra mezi Mílaři, dobrovolníky, fandy z okolí pana domácího Pepíka tady v bramborárně funguje.
V 9:20 nám přijíždí druhý Slovák ze severu Peter Janiga. Je šťastný, má nyní dokončený sever tam a zpět a jih z východu. Příští rok si určitě projede ještě jih ze západu a bude to mít komplet.
O čtvrt hodiny později se objevuje další bojovník a seveřan Jirka Fišer, přítel Květy, která dojela před 2 dny z jihu. Vloni ji vezl na start a když viděl tu atmosféru před startem a jak se po výstřelu ten peloton rozjel, ptal se sám sebe, proč v něm vlastně není taky.
Letos odstartoval taky. Jestli se bál o Květu? Vloni ne, protože vůbec nevěděl, o co jde. Tenhle rok se o ní bál, až když se vnořil do trasy. To Květa se o něj bála dost. A proč nejeli spolu. Květa to tak vlastně předpokládala, ale Jirka řekl, ať si vybere trasu, a on pojede tu druhou. Takže džentlmen - Květa měla první volbu. Sice ji to od Jirky překvapilo, ale teď v cíli uznala, že to tak bylo dobře.
Jirky postřeh: Míle jsou terapie ale i diagnostika. Výborný odpočinek od civilizace a uspěchaného života a pokud v těle není něco v pořádku, Míle to odhalí.
A jestli se Květa a Martin na Míle vrátí? Krčili rameny, ale já myslím, že ano.
V 9:46 s pusou od ucha k uchu se tu ocitá Ulrike Hoinkis. Uli je Němka s perfektní češtinou, takže byste to nepoznali. Už včera Uli volala, že bude spát a nebude dojíždět v noci, ať se vyspíme, což nám stejně nepomohlo, ale hlavně si objednávala bramboráky na sladko. V Česku je prý nikdo nezná, což nechápe, ale u nich v Německu jsou běžné. Mistr bramboráků Míra hned souhlasil, že připraví těsto.
Uli je hrdinka, kolo sice naložený jen lehce, ale na zádech 10-ti kilový batoh. A to v něm už neměla vodu. A jestli na mě někdy nadávala – prý nikdy. No, není divná ??? V Laponsku na zimní expedici na tlustých kolech dostala přezdívku TERMINÁTOR. A teď to potvrdila. Poznávací znamení: dobrá nálada za jakýchkoli podmínek.
Skoro přesně ve 14:00 proletěl cílem Richard Dostál, ostřílený účastník. Byl první, kdo to dal na „tlusťochovi“. Celkem na něm startoval 5x, 4x dojel 1000. Teď jede po druhé na normálním celopéru a opět dal 1000. Prostě nezdolný Mílař.
Rudolf Mana projíždí pod obloukem a volá „Já sú tak šťastnééé!!!“ Po slezení z kola začal zpívat „I tak jsme stále frajery …“ Jeho cesta byla podle jeho slov složená ze zázraků. Někde večer potkal nádražáka, co zamykal nádražíčko. Když zjistil, co Ruda absolvuje, odemkl mu ho a nechal přespat. Být tam o minutu jinak, už by se nepotkali. Pak po bouřkách potřeboval trochu sucha a dát se dohromady. Paní hospodská mu nabídla pokojík pro personál. Ve Vyššáku mu praskl ořech, šel okolo chlap. Skočil domu a přinesl zadní kolo. To mu nešlo do zadní stavby. Tak z něj sundal vícekolo s ořechem, nasadil na svoje kolo a mohl pokračovat. Pán měl né příliš rozšířený systém náboje, ale naštěstí stejný jako Ruda. Stát se mu to o kousek jinde nebo o chvíli jinak, už by se s ním nepotkal a skončil. Žádný servis nebyl v dosahu. Ale největší zázrak je, že je tu v cíli.
Měl problém s GPS-kou, není si jistý, jestli má záznam, ale vlastně je mu to jedno. Je mu i jedno, kolikátý dojel. To nejdůležitější jsou ty zážitky, svoboda, setkání s dobrými lidmi a vyčištění hlavy. A nejet to jako Míle s ostatními účastníky, s psychickou podporou známých, asi by to nedal. A tím, že je jasná trasa, dostal se na hodně krásných míst, kam by se nikdy nevydal.
6 minut před 16-tou přijíždí Martin Bulíček. Ptám se, jaký to bylo na koloběžce - Hrozná blbost! Martin absolvoval Míle 2x na tandemu, 5x na kole a teď na koloběžce. A úplně bez tréninku. Myslím, že útočí na zelený trikot za kolo, koloběžku a pěšáka. Chybí mu už jen chodec. Martin teď bezprostředně po dojezdu prohlásil: pěšky nikdy nejdu, to jsem šel částečně teď s koloběžkou!!! Doufám, že na to do afterparty nezapomenu, až zas spustíte přednostní přihlášení. Nějaké výhody ta koloběžka ale má – neměl jsem třeba ani jeden problém s přehazovačkou 😊. A pak si musím trochu postěžovat na rodiče, kdyby byly trochu rychlejší, mohl jsem vyhrát koloběžkáře 50+, takhle jsem furt těsně do 50. Martin někde v Adolfově požádal o vodu a když řekl, co jede, skončilo to pivem, grilovačkou a přespáním. Pak si vzpomněl na příhodu z roku, kdy se jelo kolem Česka severní i jižní trasa proti sobě. Byl v jedný pomalý, né úplně ochotný hospodě na obědě. – Jééé, kolik vás ještě přijde? – No, za mnou jede ještě asi 100 lidí. – Nééé, to nééé! – No, ale proti jede ještě opačná trasa a těch je 150. – Ježiši Kriste, tak to já radši zavřu !!!
Poprvé letos startoval a také dokončil v 19:04 Řek Pavlos Gurutidis, pod obloukem výkřik radosti a vytryskly slzy dojetí. Bydlí tady, mluví česky. V Českém lese nejdřív vynadal lesákům: „Chlapi, co to tu vyvádíte s těma cestama?“ … a pak jim snědl obrovskou sekanou.
Nejhezčí i nejhorší pro něj byly Bilé Karpaty. Měl strašný hlad a neměl kde doplnit jídlo, ale moc se mu líbily. Na širých loukách tam potkal starou paní, pozdravil jí a ona odpověděla: tady je tak krásně, …já jsem se tady narodila. Připomněla mu maminku, v tu chvíli se „dva lidi“ z různých světů naladili na stejnou vlnu. Pro Pavla to byl silný emotivní zážitek.
A jestli mi nadával? – Proč? Měl jsem toho často plný zuby, ale přihlásil jsem se sám a právě na tohle. Abych jel stále po asfaltový cestě nebo pohodový šotolině, to můžu jet na rodinou dovolenou.
19:24 jsme všichni před obloukem a tleskáme největší hrdince – cílem prošla první chodkyně Ivana Bohoňková jakoby šla z vedlejší vesnice. Je to další velké letošní PRVENSTVÍ - 17 dnů, 4 hodiny a 24 minut pěšky. A to je Ivana už v kategorii 50+. Kromě 3 nocí spala vždy venku. Prošlapala dvoje boty. A co jí nejvíc štvalo? Medvědí zákazy na Slovensku. Kdyby bylo na ní, šla by pořád. Z medvědů strach nemá. Proto na Slovensku spíš běhala, aby se stihla dostat vždy přes co nejvíc nočních zákazů. V Česku už spíš chodila. Moc se jí líbily Orličky, Krkonoše, Jizerky. Nikdy tak dlouhý závod nešla, maximálně 3 dny. A žádné fyzické problémy neměla. Kromě píchnutí hůlky do dvou prstů na noze, když měla sandále.
Do cíle pro Ivanu přijela jiná velká postava Mílí Martin Šebánek. On byl historicky úplně první chodec, který došel do cíle 1000miles do Nové Sedlice. Byl to druhý ročník 2012 a tenkrát ještě museli chodit přesně po trase. Asi jako jediný běloch cestou dokázal okrást cikány – pardon rómy.
Dnes se za námi do cíle přijel zpátky podívat koloběžkářský vítěz Petr Michel se ženou Martinkou, která děla každoročně neoficiální zázemí v Křečanech. Ona je takový mílařský anděl ve šluknovském výběžku. Potvrdila, že i pro ni to byl letos mazec. Moc se taky nevyspala. Pekla, vařila, prala …co by pro Mílaře neudělala. Děkujeme jí za Mílaře.
Honza Kopka, F1000 bramborárna Třebeň