19. DEN - 23. 7. 2020
Nová generace nastupuje
Osmnáctý den je z pohledu Mílí chudý, ale pestrý. Zaznamenali jsme pouze dva dojezdy a to oba hned ve středu večer, další očekáváme až v průběhu pátku….
Jestli letošní Míle mohou být v něčem rekordní, tak v počtu finisherů 1000miles v disciplíně chodec/běžec. Ono to vychází už ze startu, protože tam stálo hned 10 odvážných. Každopádně do druhé části závodu vyrazila je polovina z nich. Ale pokud dojdou, pět finisherů v této disciplíně by bylo mimořádné číslo! Vždyť loni nedorazil do cíle ani jeden..
První z nich přišel na začátku dne 18, konkrétně v čase 17 dnů a čtyři a půl hodiny. Byl jim Milan Hauer, což je ve světě Mílí nové jméno. Milan prý před pár lety viděl v DVTV rozhovor s Jirkou Vaculíkem a nadchlo ho to. Začal se tedy o závod zajímat a hlodal v něm červíček… Není to žádný ultraběžec, běhá si „pro sebe“ trasy okolo 10 km. Ani Míle nepojal běžecky, ale měl nastavený striktní cíl ujít 70 km za den, což se mu dařilo. Nicméně i tak doufal, že by byl schopen dosáhnout lepšího času, podmínky však nedovolily… Každopádně v celkovém součtu mu trasa dala 1.154 km a skoro 30.000 výškových metrů… A jestli ho v cíli bolely nohy? Chodil trošku ztěžka, má pár puchýřů, ale čekal to horší. Časem si prý nohy zvyknou…
Hodinu po Milanovi dorazili hned dva mílaři s pozoruhodnými výkony. Pavel Chuchma si dojel pro nejhorší výsledek za svých mnoho účastí. Pavel je jeden z těch, kteří jeli i úplně první ročník a taky s úsměvem vzpomíná na vybavení, které tenkrát vezl v porovnání s dnešním. A i Pavel hodnotil letošní podmínky jako nejtěžší co pamatuje. Ale to na jeho výsledku nebylo nejzásadnější, on umí Míle klidně i za poloviční čas. Ale Pavel s sebou vzal opět i svého syna Patrika, letos ale v roli plnohodnotného účastníka závodu…
Kdo neznáte ten příběh, tak stručně: v roce 2016 chtěl Pavel opět na Míle. Má ale tři syny a každým dnem byl v očekávání čtvrtý, To se přece nehodí nechat ženu doma s dětmi, no tak je vzal s sebou. Respektive dva z nich, věkově 8 a 10 let! Jeli samozřejmě mimo soutěž a dojeli z Hranic až do poloviny…. V roce 2018 nás pak Pavel požádal, zda bychom mu poskytli trasu, že by si Patrik chtěl zkusit i druhou půlku z Jeseníků do cíle v Sedlici. Připojili se tedy k závodu v jeho průběhu a i druhou půlku Patrik zvládl bez problémů, to mu bylo 10 let. No a tak co brání tomu dát celé Míle? Vlastně nic! Letos se tedy kluci přihlásili a skutečně stáli na startu. A po 17 dnech, 5 hodinách a 30 minutách dorazili do Nové Sedlice, ani zdaleka ne poslední! Patrikovi bude v září 13 let, je to velký sportovec a v cíli pobíhal, jako by za sebou měl sotva pár kilometrů. Vezl si samozřejmě veškeré vybavení sám, kdo znáte Pavla víte, že mu zadarmo nic nedal! Konec konců malá ukázka ve videu 😉 Mimochodem, na rozdíl od většiny ostatních kluci brodili všechny tři řeky, včetně Laborce. Prý lepší si zaplavat, než pak jet dvakrát rozbahněná pole…
S velkou úlevou jsme kolem desáté večer viděli, že i Patrikovi došla energie a začal usínat na lavičce 🙂 Během závodu měli nastavený režim, kdy se snažili chodit rozumně spát a ideálně i co nejdéle. Rozhodně však ne žádné penziony, pěkně venku či u lidí! Patrik měl pak vždy i polední pauzu. Jak říká Pavel, bylo to jako s pejskem, položil někam deku do trávy a Patrik se poslušně stočil a usnul 🙂 Jenže s ohledem na zajetý čas z toho vychází, že jejich jízdní průměr byl na velmi vysoké úrovni. Uvidíme, čeho se od Patrika ještě dočkáme, pokud ho to bude stále bavit…
A samozřejmě se Patrik v cíli první ptal po telefonu, ale nechtěl hrát hry, potřeboval napsat povinnou SMS! Vždyť už bylo po osmé večer!!! 🙂
Co je vtipné, tak z cíle museli spěchat domů, protože Patrik má hned následující ráno zátěžové testy kvůli hokeji. Trochu se o ten rotoped bojíme… 🙂
A jen tak mimochodem, když jsme vytahovali data z navigace, byla tam před startem jedna aktivita navíc. Kluci jeli v sobotu z domů na vlak 52 kilometrů samozřejmě už na kole. A z Brumova do Zlína to rozhodně není po rovině 😉
A to je zase všechno. Na trase je v tuto chvíli po čtyřech chodcích a cyklistech. Teprve včera a dnes z CP2 vyrazili Petr Kutschka a Richard Štěpánek. Poslední dny před sebou mají na kole Jáno Maďar, Franta Buchta, Jirka Rumler a Veronika Gondžálová, jejich příjezd čekáme v sobotu navečer, pokud počasí a síly vydrží. Z chodců už to mají blízko Petr Horsák a vůbec nejblíže cíli je nestor a legenda Petr Ozogán, který tak snad zase konečně dokáže zlomit tu tisícovku! Petře bojuj, držíme palce 😉
SMS od závodníků
1 Petr Ozogán (1594.55 km, 18:34:46): P9M9E9 zítra to nevzdám, ale skončím (dojdu).
148 Ján Maďar (1544.91 km, 19:25:05): P0M0E1
124 Petr Horsák (1503.71 km, 19:37:44): P8M8E8 Hodne mile prekvapeni na Hresne – Stefan!!!
58 Jiří Rumler (1471.83 km, 20:07:58): P7M7E7 Dnes se jelo pekne az na bourku a bahno pri sjezdu z Krompasskeho vrcholu. Smutnejsi je rozbite koleno Veroniky z padu ale devce se drzi a bojuje.
87 František Buchta (1471.83 km, 20:05:49): P7M9E9 proč musíme min. obden zmoknout? bo Míle! 🙂
145 Veronika Gondžalová (1464.60 km, 19:54:14): P1M1E7
93 Richard Štěpánek (904.74 km, 20:09:34): P9M9E9
19 Petr Kutschka (882.59 km, 19:42:12): P9M9E8 Jeseniky Pod Zadnim Hutiskem Dnes povedeny den. Posnidani s kolobrndakem Liborem v CP2, Libore diky za iontaky. Také diky vam vsem za spoustu povzbuzujicich zprav po mém vyhlaseni, ze pokracuji.Pratelé, pujdu si za tim, chci to. Dojdu co nejdal…Dnes jsem pro to udelal dalsi krucek, prelezl jsem Dlouhé Strane.Diky!!!
