19. DEN - 23. 7. 2015

rekord v počtu běžců

Ze včerejška na dnešek tady opět přespalo asi 5 účastníků. Vzhledem k únavě se po večeři trousili postupně spát. My jsme ještě udělali, co bylo potřeba, a kolem jedné také uleháme. Ráno nikoho nečekáme, a tak se můžeme v klidu vyspat my i závodníci. Těšil jsem se, že při společné snídani a během dopoledne se ještě s námi podělí o zážitky. Ovšem asi v 6:30 se tu objevil odvoz pro jednoho z nich a vzbuzení ostatní také vyrazili směr své domovy.

Ráno myju cílový oblouk od trávy a bláta, ve kterém ležel po vyfouknutí při včerejší bouřce. Dopoledne trávíme v příjemné společnosti pana domácího Pepíka Dušáka. Já ve stodole nacházím hodně miniaturní kolečko pro dospělé. Hned nás napadá připravit ho pro koloběžkáře (nebo spíše chodce s koloběžkou) Petra Ozogána. Po absolvování cesty na dětské koloběžce by mohl příští rok míle absolvovat na tomhle minikolečku. Bude se mu lépe nosit než letos ta koloběžka.

Pak pro zkrácení chvíle proběhl závod na tomhle zvláštním vehiklu mezi Pepíkem, mnou a pomocnicí Sašou. Všichni jsme byli skvělí. Jediný, kdo si rozbil držku, byl Pepík.

Po druhé hodině odpoledne se zjevil chodec/běžec Petr Klos. I přes únavu mu z tváře zářilo štěstí. Petr startoval i vloni, ale dal jen 500 mil. Musel se vrátit a dát to celý. Pár krizí si na trase prožil. První náhlou za CP1 na Slovensku. Musel zůstat někde ve vesnici a nabrat zpět síly. Další za CP2 v Jeseníkách. Chtěl jít přes Kralický Sněžník, jenže hory byly po pustošivé vichřici zavřené a to ho rozhodilo. Zabalit chtěl snad pětkrát, ale naštěstí nikdy neodeslal končící sms. Naučil se nepodléhat okamžitým pocitům. V jednu chvíli to vypadá, že je to konec a nejde to dál a o pár chvil později je vše v pohodě. Navíc prý poznal svoje hranice nebo si spíš uvědomil, že člověk žádné nemá, kromě těch ve své hlavě.

Petr je horský maratonec a ultramaratonec s délkami až 100 km, takže míle jsou mu blízko svým přírodním pojetím. Přípravě trasy se pověnoval, což bylo vidět na ujité/uběhlé vzdálenosti – 1 243 kilometrů oproti 1 360 kilometrům včerejšího ultraběžce Vlasty Dvořáčka. Pojetí každého z nich bylo úplně odlišné. Vlasta, silniční běžec, vybíral spíše lepší cesty klidně i o něco delší a stále běžel třeba jen rychlostí chůze, hole neměl, ty by mu překážely. Petr, terénní běžec, preferoval kratší, i když třeba horší cesty, asfalty se snažil vynechat úplně, běh s chůzí měl tak 30 na 70 a v kopcích používal i hole. Jeho převýšení během závodu činilo 43 kilometrů a průměrná rychlost pohybu 6,1 km/h. Chtěl vyhrát běžeckou kategorii, ale vůbec nevypadal rozmrzelý, že se mu to nepovedlo. Naopak Vlastovi vystřihl poklonu za skvělý výkon. Ovšem i to, co předvedl Petr, si zaslouží velké uznání. Vždyť on se časem 17 dnů 22 hodin a 7 minut přiblížil k dva roky starému rekordu Maďara Istvána Rudolfa. A vlastně letos padl i rekord v počtu dokončivších běžců – dva! A oba jsou Moraváci! Před startem o sobě ani nevěděli, ale v závodě pak strávili spolu dva dny.

Petr si oddychl, když přešel Slovensko. Měl respekt z medvědů. Pak scházel ve špatném počasí v Jeseníkách z Dlouhých strání a těsně před ním se najednou z mlhy vynořil vztyčenej medvěd. Úplně zkoprněl a nemohl se ani hnout. Nehnul se ale ani medvěd. Pak Petr zjistil, že je dřevěnej.

Za dobu závodu spal asi třetinu nocí pod širákem, ostatní někde pod střechou. Byl překvapenej pohostinností lidí, prý to s naší společností není ještě tak zlý. Kvůli váze nesl jen povinnou výbavu, náhradní triko a bundu a minimum jídla. Jedl co nejvíc tam, kde to šlo a hlavně cokoli.

Těsně po 19. hodině přijíždí Honza Lorenc. Tady vzadějš jsou všichni dobře naladění a nikdo mi moc nenadává. Slovensko bylo pro Honzu hezčí, v Česku se mu jelo líp. A co bylo na závodě nejtěžší? Přihlásit se! Znova určitě nepojede, ale tahle odpověď mě nepřekvapila. To tady tvrdila většina později několikanásobných účastníků.

Nyní na trase zůstávají už poslední tři účastníci. Jeden přijede asi až pozítří. A poslední dva, cyklista s koloběžkářem, přetahující se o poslední místo, přijedou až v srpnu.

Z F1000 Honza Kopka


 SMS zprávy od závodníků

71 Vladimír Kokaljuk (1469.89 km, 20:11:45): Vyrazim z chatky U Krizku, nasaklou spoustu pribehu urcite. Diky vsem co pomahaji mi po ceste. Zkusim zabrat na zbytku.

137 Zdeněk Martínek (1076.94 km, 19:43:13): zde spim, vse ok.

1 Petr Ozogán (1062.36 km, 18:36:41): dnes nekolik kilometru s kolobezkou na zadech po pohranicnich patnikoch. tesim se uz na krkonose.

 
Zprávy došlé během dne:

6 Petr Tichý (1624.40 km, 06:10:09): Tak dnes ve 3:19 se nám narodila holčička Petra :-), takže mílařka. Teď opravdu nevím proč jsem tak spěchal