20. DEN - 24.7.2020
Kremenec
Po Patrikovi a Pavlovi Chuchmových přišla další dlouhá pauza. Z trackerů i večerních SMS bylo zřejmé, že nejblíž cíle je Petr Ozogán, ale pořád to měl ještě proklatě daleko. Udělali jsme tedy report a video 18. dne o něco dříve a rozhodli se vyrazit na to opravdu nejvýchodnější místo, vrchol Kremenec. No byla to po bezmála třech týdnech sezení v autě a za počítačem pořádná fuška a těch 20 km s převýšením přes 1000 m nám zabralo poctivých šest hodin. Ale rozhodně to stálo za to 🙂 Sice z vrcholu není vůbec nic vidět, jen je tam prostě kámen, který krom vrcholu a nejvýchodnějšího místa SR oznamuje ještě to, že stojíte v místě, kde se potkávají hranice Slovenska, Polska a Ukrajiny. A cestou se krajina k výhledům otevřela jen asi tak na 100 m průseku lesa, ale měli jsme štěstí a potkali minimum turistů, takže to byla příjemná „očista“. Nicméně Míle tudy nepovedeme, tahat sem kolo fakt nedává smysl…ačkoli, asi by se takových míst našlo víc, že? 🙂
Až v pátek těsně před polednem dorazila do cíle největší legenda Mílí Petr Ozogán. Jeho hlavní disciplínou je chůze a tu také zvolil ke zdolání závodu i letos. Už dlouho jsme od Petra čekali nějaký výraznější úspěch, každý rok nastupoval na start s velkou ambicí a ne a ne se zadařit, doma se mu kupily bílé trička. Až letos, v možná nejtěžším ročníku co do počasí ukázal, že byť už mu 60 bylo před nějakou dobou, do starého železa rozhodně nepatří. Tím spíš, že jsme zjistili, že v součtu ušel o cca 140 km víc, než vítězný Milan Hauer, takže budeme li vycházet z průměrné rychlosti, byl by Petr při lepším plánování první! Ale jak sám poznamenal, o to mu nešlo, jediný cíl byl cíl v Sedlici! A přesto, že se jedná o jeho desátou účast, byl to teprve jeho čtvrtý finish 1000 a to letos dokonce po pěti letech!
Nohy ho prý bolí, ale není to tak hrozné. Letos ani nijak zásadně netrpěl na puchýře. Nějaké má, ale vůbec to neřešil. Nohy nemazal, puchýře nelepil, boty měl jedny nové na startu a v cíli je hodil do popelnice. Jen v polovině závodu mu lehce natekl kotník a vyskočila kolem něj vyrážka, že se chvíli zarazil co s tím. Ale pak mávnul rukou a šel dál, že se to vstřebá…a vstřebalo!
Zajímavostí je, že Petr za svých deset účastí na Mílích ani jednou nespal v penzionu či ubytovně, téměř výhradně venku, na zastávkách apod. Ale chvíli jsme se bavili a srovnávali vybavení a vůbec vývoj závodu od prvního ročníku a i Petr poznamenal, že je to všechno „úplně jinde“. Konec konců i on šel jen s malým baťůžkem, lehkou bundou, spacákem a měl na sobě tričko, které od startu až do cíle vůbec nesundal…dokonce i po umytí v potoce si ho zase oblékl. Nakonec ale využil půjčený deodorant, nechtě riskovat, že ho autobusák vysadí někde za vsí a bude muset pěšky i zpět 🙂 Mimochodem, v cíli řekl celkem rezolutní „a stačilo“ na narážky na další ročník, a „úplný nesmysl“ na narážky na 2020 mil. Při odchodu na autobus poznamenal, co všechno bude muset ještě vyladit před tou trasou 2020 mil! Takže recept? 2 piva a 2 Becherovky!! 🙂
Ještě dvě věci Petra hnaly do cíle – podpora fanoušků. Zmiňoval, že mu to dodávalo síly a cítil závazek konečně závod dokončit po těch letech. A hlavně syn Michal, který ještě před pár lety na tátu hleděl spíš s despektem a Petr měl pocit, že ho Míle vůbec nezajímají, což ho trochu mrzelo. Ale nakonec se Michal rozhodl to zkusit sám a postupně se vypracoval až tak vysoko, že byl letos považován za jednoho z favoritů závodu. Šel ovšem hodně na riziko a zřejmě i jeho zaskočilo počasí a nakonec musel pro velké problémy se zády vzdát. Petra to za něj hodně mrzelo a chtěl už kvůli němu aspoň on dokončit. O Michalovi mluvil s malinkou slzičkou v oku a nezapomněl poznamenat, jak je na něj pyšný 🙂
Už ve dvacátém dnu dorazil do cíle v pátek večer teprve třetí Slovák Ján Maďar. Jáno jel a dojel Míle potřetí v řadě, ale v cíli byl poměrně rezolutní a letos už to prý místy bylo až lehce „přes čáru“. Měl chuť i vzdát, ale přímluva jeho ženy pomohla a nakonec dojel až do cíle. Ale prý to už na stará kolena nemá zapotřebí a další účast bude velmi zvažovat… Možná někteří víte, že za Jánom je taky silný příběh, kdy Míle pro něj byly jakási „rehabilitace“ po těžké nemoci… Navíc letos si závod lehce zpestřil, těsně před startem nás kontaktoval s tím, že z důvodu coronavirových restrikcí přesunuli jeho synovi termín promoce na začátek července a požádal nás, jestli by bylo možné závod na pár dnů přerušit. Pokud bychom nepovolili, samozřejmě promoce by dostaly přednost. Byť to pravidla nedovolují, tak s ohledem na letošní mimořádné okolnosti jsme mu vyšli vstříc. Ono totiž po třech dnech závodu někde odložit kolo, sednout do auta a jet ze severu Čech do Košic, absolvovat promoce, sednout do auta a jet zpět na sever Čech nepovažujeme za nějaké zvýhodnění, to spíš jednoho pěkně „rozbije“. Takže teoreticky by se dal jeho cílový čas ještě o bezmála tři dny zkrátit a bylo by z toho hezkých 16 dnů…
No a co teď? Samozřejmě čekáme dál. Ale s nadějí, že už zítra by mohla dorazit prozatím poslední skupinka, která nyní ukrajuje poslední stovku kilometrů do cíle. A pak vyrazíme na čas domů, sledovat Richarda Štěpánka a Petra Kutschku z postele s peřinou, s domácí stravou a v obklopení rodiny 🙂
SMS od závodníků
124 Petr Horsák (1579.19 km, 19:36:58): P9M9E9 Asfaltove peklo konecne za mnou. Hej hou!
58 Jiří Rumler (1576.65 km, 19:58:19): P7M7E7 Jsme pred brodem Ondava. Snad dojedeme i k Laborci. Zacinam smutnit nebot se to blizi ke konci.
87 František Buchta (1572.64 km, 19:57:54): P7M9E7 snad už to Pepíček,já a naše parta zítra dotahneme zdárně do cíle!
145 Veronika Gondžalová (1572.64 km, 19:55:02): P5M7E7 U brodu, moooooooc vody, objizdka je jista… Omg
19 Petr Kutschka (933.32 km, 18:56:55): P9M9E8 Slezska Harta, rozcesti Cerveny Kriz. Zase o kousek dal…nebo bliz? Dekuji nocnimu nahodne kolemjdoucimu hvezdari Jindrovi z Jeseniku za hezky vzkaz. Vsem ultrapochodakum drzim palce at dobre dojdete narocné a dlouhé Tynistské Slapoty.
148 Ján Maďar (1669.55 km, 18:47:15): Finish 1000 miles. Ďakujem za podporu, bolo to ťažké, ale stálo to za to.
1 Petr Ozogán (1669.64 km, 13:52:00): P9M9E9 celou dobu jsem počítal, že bych mohl jít i zpět (2020 mil). Tech posledních 12 kilometrů do cíle mě ale v tom horku totálně zničilo. Jsem moc rád, že jsem dal letos znovu celé Mile pěšky. Dekáda milí za mnou, co bude dál???
