DEN 29
Uzavření koloběžkářské kategorie – Jana a Ríša z jihu v cíli. Zbývá už jen chodec.
Tak v neděli v noci dojíždíme s Yvčou ze setkání s Vojáčkem a chodcem Petrem Fukem v Kruškách domů do Jablonce, ještě zpracovávám fotky a k ránu jdu spát.
Další na řadě by měli podle plánu dojet až v úterý koloběžkáři Jana a Ríša Štěpánkovi. Už jsem měsíc mimo domov a podle plánu (i běžných minulých ročníků) jsem měl být zpět v Jablonci již týden. Potřebuju vyřídit nějaké potřebné záležitosti. Kolem poledne volám Ríšovi se ujistit, kdy v úterý dojedou. Ne, ne, dojedem už dnes v pondělí. Přemlouvám ho, ať to nehrotí, že nejsem doma ani půl dne a potřebuju něco povyřizovat. – Žádné slitování, dojedou dnes. I si neskromně objednávají bramboráky. – Vše odvolávám a přesouvám na někdy, nakládám nový cílový oblouk, sedám do auta a zpátky 4 hodiny do Třebeně. Hodně zrychlili. Volám jim, ať si daj 10 km před cílem ve Skalné pivo, jestli chtějí mít postavený oblouk. Ríša poznamenal, že ode mě čekal v závěru nějakou záludnost, která je zpomalí a přijedou později. Už ale nepřišla. Asi jsem je tím trochu zklamal 😊.
V Třebeni už čekají 100%-tní dobrovolník Pavel Pánek a Libor Štěpán. Dojíždím, během chvilky cíl stojí. A během další chvilky se objevuje tříruká dvojice koloběžkářů Jana a Ríša. Ríša v mládí při havárce na motorce přišel o ruku a 1000 mil byl po nějakou dobu smysl jeho života. Bylo neuvěřitelné, že to dal tenkrát na kole, pak jako chodec, a ještě neuvěřitelnější bylo, když to odjel na koloběžce. To má jen 2 styčné body, z toho jeden (na řídítkách) je dokonce pohyblivý. Musí to být neskutečně nestabilní. A ještě když je koloběžka naložená. Ríša se stal legendou 1000miles hned od počátku. Byl dokonce druhý člověk po jiné legendě Petrovi Ozogánovi, který dal 1000 mil ve všech třech disciplínách. A byl dokonce první, kdo dal 1000 mil ve všech disciplínách oběma směry. Celkem startoval již 9x. Teď po desáté se vydal s manželkou Janou na takovou rodinou dovolenou CK 1000miles. Jana už odjela v 2022 na koloběžce 500 mil. A hloubalo jí v hlavě, jaké to je dát celých 1000 mil, tak s Ríšou letos vyrazili. Byla ráda, že jeli spolu, sama by nejela. I když Ríša se musel přizpůsobovat. Prý se ani jednou nepohádali, maximálně se od sebe na chvíli oddálili 😊. Ríša poznamenává, že se jim podařilo vyladit společnou komunikaci k ideálu. Prý objevili při Mílích ve vzájemném vztahu něco, co do teď v běžném životě ne.
Jana přiznává, že 1000 mil pro ni bylo víc jak 2x těžší než 500mil. Od druhého dne měla problémy se šlachami a nohy samý puchýř až do krve. Párkrát, když byla úplně grogy a na chodidlech rozedrané puchýře, rozházela celý batoh po louce. V F500 ale prohlásila, než bych jela jen blbou půlku, budu pokračovat, i kdybych to nedojela a zabalila. Že by ale vzdala jí nikdy nenapadlo, i když trpěla. Teď v cíli má už všechno zahojené a vlastně se cítí dobře. Míle trvají tak dlouho, že než člověk dojde nebo dojede do cíle, vše se zahojí a tělo srovná. Ríša prošlapal dvoje boty, Janě stačily jen jedny.
Jižní trasa je podle Ríši úplně jiná než severní a slovenská část náročnější. Na Šumavě a v Českém lese byl docela problém s doplňováním jídla. Když už se něco objevilo, měli z nějakého důvodu zavřeno.
V cíli Ríša prohlásil, že ho pod obloukem vidíme naposledy. I když je na něm vidět, že Míle má hluboko pod kůží. A je smutný, že růžové triko 1000miles, jediné, co mu chybí, mu vyfoukl Petr Fuk, který je ještě na trati. To dostává úplně poslední v cíli (bez ohledu na trasu), který uzavře celý závod. Ovšem i to mělo řešení, Ríša se mohl ubytovat na den ve Skalné a přijet až po Petrovi. A já bych aspoň nemusel po pár hodinách v Jablonci spěchat zpátky do Třebeně 😊.
Z F1000 bramborárny Třebeň
Honza Kopka