Ročník 2011

22 Jan Pilař (26. 8.): Ahoj, tak už i pro mě definitivně skončil závod. Když jsem jel zvracejíc domů z Lubawky, pár slz (popravdě, bylo jich víc, než pár) ukáplo. Ještě cestou domů sem si začal říkat, že jsem srab, když mě nějaké zvracení zastaví, pak se to ale protáhlo na skoro týden a i já uznal, že to opravdu jinak nešlo. Po příjezdu domů jsem suše oznámil, že si to ještě před After party dojedu. Je jedno, že to bude již bez zázemí na CP a v cíli, ale MUSÍM poznat bodrého horala Karla Fialu, na kterého jsem tu četl jen chválu. Poučen z mé 1., oficielní části závodu sem poupravil vybavení, již žádné velké postranní brašny, žádné věci navíc (nakonec i to „skoro nic“ bylo hodně) a ve čtvrtek 18. 8. jsem se kol půlnoci napojil na trať u Lubawky.
Dle předpovědi počasí mě čekalo pohodové ježdění, ale hned v pátek jsem byl vtažen do reality extrému a hned 3x jsem totálně promokl, kdy i teploty klesly k bodu o jedné číslici. V Harrachově jsem vyškemral noviny na pozdější vysušení bot, nakonec na hřebenech Jizerek posloužily v noci jako zateplení, hlavně kolen. Po 18té jsem již psal SMS na všem závodníkům známé číslo, ale nakonec jsem to neodeslal, co kdybych nedojel ani napodruhé a byl jsem pak za debila. Napsat přece mohu až z cíle, na forum, že to mám za sebou. Ale člověk míní, život mění. Přišla neděle, kousek před polednem a zvonek u baráčku č. 256 na Cínovci. Po zazvonění mi otevřel z fotek známý Karel Fiala. Po pozdravu mu říkám, když vidí nabalené kolo, špinavého cyklistu, zda mu to něco nepřipomíná? Prý ano, krásné časy, které jsou již bohužel minulostí a jestli si prý nedám pivo. Nemohl jsem říci ne. Mnou plánovaná krátká návštěva se protáhla na několik hodin, gulášek, polévku, několik piv a hlavně přemíru slivovice a koňaku. Karel jen potvrdil svá slova „vždyť já jsem je tu vždycky jen vožral!“ což se mu u mě povedlo. Z rozhovoru jsem zjistil, jak moc pro něho závod opravdu znamenal, co on vše věděl o závodnících, jsem jen zíral. Hlavně ale hned vytáhl telefon a že tohle musí zavolat Honzoj, že mu ještě jede na trati závodník. Já byl proti, ale Karel byl neoblomný a prostě zavolal. Jak probíhal jejich rozhovor již víte, z prsaté 22tky jsem se vyklubal já. Při mém rozhovoru s Honzou jsem na jeho hlasu poznal, že mu to opravdu udělalo radost, že dojíždím a on udělal radost mně, když mi oznámil, že se pokusí zajistit mi oficielní dojezd ve Skalné. Od Karla jsem odjížděl s tím, že už vím, jak se cítí ožralej řidič a co to znamená ztráta zábran. Z kopců to jelo i mně, který je znám tím, že ho předjíždí babičky řvoucí „Uhni, vezu dědkoj na pole oběd!“ Zato do kopců se to nedalo, nohy stávkovaly. Podruhé mi udělal Honza radost v pondělí, když mi řekl, že se rozhodli mě uvést do pořadí, sic pod čarou, ale jako dojetivšího do cíle 1000mil. V cíli jsem se potkal s dalším supr človíčkem a jeho rodinou, Joskou Dušákem. Původně jsem chtěl pokračovat na kole do Chebu, a to i když mi Josef nabídl, že mě tam hodí autem. Ale proč, však je to jen pár šlápnutí, co to je 13 km? Názor jsem změnil jen co jsem vylezl ze sprchy, po 4 dnech bez vody se mi najednou nechtělo zpět do dresu a rád jsem odvoz uvítal. Cesta domů byla ještě trnitá a trvala do středy, ale to už sem nepatří.
Když se kouknu zpětně, bylo to suprové dobrodružství na dvě části a jsem rád, že jsem si to dokázal dojet. Nerad něco vzdávám a tady to bylo nejen o mně, ale o celém tomto závodě. Do závodu jsem šel, jak jsem brzy zjistil, jako Hurvajz do války. Ale to šla minimálně ½ lidí na startu. Taky mě potěšilo zjištění, není to s našimi lidmi tak zlé, jak se všude uvádí. Nikde (krom kamenů od cikánských dětí na Slovensku, ale jim budiž omluvou mládí a výchova) jsem se nesetkal s žádným negativismem. I když jsem skoro o půlnoci otravoval bušením na okna kvůli vodě, nikde mě neukamenovali, ale s úsměvem pomohli, nikdo mě nikde neokradl, když jsem tvrdě spal uprostřed nějakého městečka i třeba jen na lavičce. Nelituji jak postavení se na start, tak ani nápadu závod si dojet. Jsem dobrodružné povahy, takže závod byl to pravé pro mou maličkost a již tímto 1. ročníkem mi přirostl k srdci. Nikdy mě ani nenapadlo, nejet za rok, neb kdy jindy seženu 14dní jen pro sebe a pročištění hlavy od běžných starostí? Věřím, že Honza nepodlehne hlasům, že závod byl místy hodně extrémní a jisté pasáže vypustí (Makyta). Do závodu jsem šel proto, abych si místy sáhl na dno. Jen tak ploužit krajinou se můžu při cyklovýletech.
Všem, co závod dokončili, dodatečně gratuluji, těm, co museli vzdát vzkazuji, že přece není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a Honzoj s jeho týmem přeji pevné nervy v boji s byrokracií při přípravě 2. ročníku a za rok se těším ve Skalné na shledanou
Honza st.č 22

53 Radislav Zemandl (25. 7.): Zdravím všechny závodníky, organizátory, fanoušky!
Je konec velkého letního dobrodružství. Bylo to krásné, těžké, bolelo to, ale stálo to za to. Asi nikdo z těch, kdo se postavili 3.7.2011 ve Velké Sedlici na start tohoto závodu, netušili do čeho vlastně jdou a co všechno je na trase čeká (déšť, voda, bahno, kameny, rozvodněné řeky, vedro, zima, ledový vítr, medvědi, psi, technické problémy, zdravotní těžkosti, atd.)
Gratuluji vítězům a hluboce smekám před jejich výkonem. S nimi bych nedokázal držet krok ani kdyby mi bylo o 30 let méně. Gratuluji i všem, kteří dojeli přede mnou a stejně tak i těm, kteří neměli to štěstí a z různých důvodů museli odstoupit.
Po dojezdu do cíle přišlo velké ulehčení, že už je to za mnou. Bylo mi jedno, jestli bude v noci, nebo zítra pršet. Když se mě Honza Kopka ptal co příští ročník, odpověděl jsem, že asi spíše ne. Ale nikdy neříkej nikdy. Když jsem potom jel ve vlaku do Olomouce, promítal jsem si znovu celý závod den po dni a prohlížel fotky, které jsem na trase nafotil. A najednou kdesi v hloubi hlavy už začal červíček znovu hlodat a začal jsem přemýšlet co bych udělal jinak, takže uvidíme.
Včera večer (24.7.) jsem přijel domů do Šternberka (na Moravě) a konečně jsem se mohl podívat na přímý přenos ze závodu a zůstal jsem u něho dlouho do noci. Upřímně mě překvapil velký zájem „diváků“ a velká podpora fandů tohoto závodu. Všem, kteří mi, nebo lépe řečeno nám, fandili, hrozně moc děkuji. Velice oceňuji povzbudivé vzkazy soupeřů, kteří už byli dávno v cíli a kteří si dovedli přesně představit podmínky na trase v posledních dnech (Krušné hory byly skutečně krušné). Ještě jednou všem velké díky.
Chci rovněž poděkovat všem lidem, kteří mi pomohli – zejména Peteru Bobíkovi z firmy Lekos v Sobrancích a panu Sýkorovi z Garminu SK v Žilině, bez jejichž pomoci bych neměl správně nahrátou trasu v přístroji GPS a nevěděl bych po prvním dni, kam mám vlastně jet. Laco Habina na chatě Na Hrešnej byl skvělý a neváhal jet nakoupit ještě večer další potraviny, aby nás mohl nasytit. Lidi na CP1, kteří mě povzbudili, když mi bylo blbě a měl jsem střevní potíže. Lidi z Garminu ČR, kteří mě poradili a uklidnili, když se mi u Lidečka po pádu na asfalt málem rozbila navigace. Kluci Tomáš Malý, se kterým jsme se potom vzájemně povzbuzovali a společně to dotáhli až do „vítězného“ konce, Petr Nosek a Michal Syroha, kteří se najednou ve Václavově u Bruntálu objevili za mnou a se kterými jsem strávil báječný večer s klobásami a pivem na CP2. Samozřejmě všem lidem na CP2 a CP3.
Velký dík a uznání zaslouží Karel Fiala na Cínovci (to je zlatý člověk), bez jehož několika panáků moravské slivovice bychom s Tomem Malým asi do Mníšku ten den nedojeli (bylo hrozné počasí, že kdo nemusel ven ani nevycházel, natož aby jel na kole a ještě v terénu). Díky Karlovi, který mi dal kousek hlazené kulatiny průměru 6 mm, jsem potom bez problémů během 10 minut opravil druhou vzpěru nosiče, která praskla cca 15 km před cílem.
Hlavně musím poděkovat Honzovi za vynikající nápad uspořádat tento závod a že jsem měl možnost se ho zúčastnit a celému realizačnímu týmu (Yvče, Sylvě, Ladě, Pepovi a ostatním) za energii a úsilí, které tomuto závodu věnovali, a za péči, kterou věnovali závodníkům. Skvělí lidi, skvělá parta, skvělí soupeři.
Všem ahoj a uvidíme se na afterparty.
25.7.2011, Radek Zemandl (start. č. 53)

10 Martin Trojan (19. 7.): Ahoj Jéňo, Lado a všichni kteří jste se točili kolem akce 1000miles. Moc Vám všem děkuju za skvělý zážitek.
V neděli 17.7. jsem dojel do cíle 1000 ve Skalné spolu s nyni pro mne novým skvělým kamarádem Robertem Kleplem. Dal jsem si neplánovaně perfektní dárek k narozeninám. Radost z dobrého výkonu se při průjezdu obloukem mísila se smutkem, že to vše skončinlo, nebude ranní vstávání, plánování trasy, jídla, kde nabrat vodu, těžké výjezdy a rychlé sjezdy, kontrola orientace déšť, zima, vedro, řešení technických problémů atd… prostě ta jiná dimenze ve které jsme se všichni ocitli ve chvíli kdy jsme projeli startem.
Jsem znovu uvržen do všedního života, tělo a nohy nechápou tu změnu a tak jsem dneska jel na silničce do práce a jak jsem se na to těšil nebylo to ono, chyběla k tomu právě ta jiná dimenze – na to si musím zase rok počkat.
Žil jsem naprosto jiným životem, jsem šťastný že mne to bylo umožněno a že zdraví nezradilo. Pozdrav Ondrovi Malému, Pavlovi a Denisovi s kterými jsem se nejvíce poslední dni potkával. Díky Bohoušovi Báborovi, všem z CP-ček a nakonec Pepovi Dušákovi z cíle, věřím že se všichni setkáme na afterparty a zcela určitě za rok. Martin Trojan

90 František Prachař (19. 7.): Zdravím všechny a gratuluji všem, ať už dojeli kamkoliv. Sám jsem slezl už na hranicích. Závod mne i kvůli střevní chřipce a ztrátě citu v rukách zlomil, ale neodradil od toho, abych se příště líp připravil, zkusil to znovu a mohl zase prožívat ty stavy, který máme všichni v hlavě. Zdravím Pepu, Michala a Roberta a těším se na afterparty. Franta

36 Mojmír Novotný (18. 7.): Ahoj všem, jsem dva dny za cílem a dostavuje se absťák. Byl to můj zatím nejdelší, nejbrutálnější a nejúžasnější tah v životě. Na trati jsem Tě, Honzo, nesčetněkrát proklel, ani medvěd by si od Tebe boty nevzal!… …děkuju Ti, že jsem se těch galejí mohl zúčastnit :-). Děkuju Tobě, Yvě, Pepovi v cíli, klukům z doprovodu a ostatním pořadatelům… Poznal jsem na trase normální skvělý kluky, díky. Ahoj, doufám že nejenom v září ;-), mojmír 36

29 Pavel Wild (15. 7.): Sice jsem už pár hodin po návratu ze závodu doma, ale myšlenkami jsem stále na trase a stále se vracím k tomu co proběhlo a stále ještě probíhá. V poledne cestou do práce jsem se zadíval na Orlické hory a uvažoval jsem, kolik z nás tam tou dobou zrovna ještě bojuje s nástrahami tratě. Závod mi prostě chybí.
Když jsem dnes ve dvě hodiny v noci ve Skalné vstával na přesun do Chebu na vlak, čekalo mě milé překvapení v podobě Petra Vavryse na dvorku, který po všech problémech v pohodě a s úsměvem dorazil do cíle. Jsem rád, že jsme se ještě stihli rozloučit, protože na trase byl výborným společníkem. Stejně tak i Jirka Král, který patrně dorazil do cíle v době mého spánku, a kterému chci touto cestou pogratulovat k dosažení cíle. Oba chlapi mají můj veliký obdiv!
Ještě jednou díky všem, Pavel

44 Přemysl Kocyan (15. 7.): zdravim uz ne z trati 1000mil,ale z vlakove trate do C.Tesina.Ubehlo 24h od chvile co jsem projel cilem a zistuji,ze mel Jena pravdu.Uz ted se my stiska,po krasne krajine,po bezva lidech z rad organizatoru a dobrovolniku,po klukach spoluzavodnikach.Tak ahoj nekdy na trati 1000mil!

15 Tomáš Navrátil (15. 7.): Ahoj Honzo a organizatori, od zacatku do konce pozitivni zazitek i kdyz ke konci byly sem tam chvile, ze bych kolo nejradsi hodil do skarpy. Melo to tak byt protoze jinak by to byla uz moc velka vyletnicka pohoda. Nebyl by duvod nekam jezdit a zjistovat svoje hranice co jeste jde a co uz ne. Diky za vse! Na after party uz se tesim. Ahoj Tomas Navratil

56 Michal Hampl (13. 7.): Ahoj, dojel jsem do svého cíle ( to znamená – naplánovaná kratší trať ) a už jsem 3 dny doma. Mám vypráno, nic mě nebolí, jezdím na silničce -:), protože pár věcí na mém horáku je potřeba vyměnit -:) , chodím do práce, těším se na děti z tábora.
Jenže, i když jsem často nadával a to i nahlas -:), když jsem musel tlačit, tak mě to najednou moc chybí. Na trati jsem říkal, že nikdy už více, ale teď ? Už se těším na příští rok. Strašně mě to chytlo, zdá se mi o tom, že ráno vstanu a jedu dál, přemýšlím o tom, koho potkám, kde budu asi tak spát ………
Zdravím tedy všechny závodníky, především Lásku, Doležala, Hrona …… a přeji všem, kteří ještě nejsou v cíli – dobře dojeď a dáávej !!
Michal HAMPL, st.č. 56

31 Jan Vaculík (13. 7.): Ahoj všichni. Teď jsem si přečetl vzkaz Zdendy Krize a chci jen rici, ze ac uz jsem take od nedele doma, duchem take stale sedim na kole a promitam si zpetne cestu. A vymyslim, co zmenit ve vybave kola, ktere veci nebrat, co chybelo. Doma rikaji,ze jsem mimo. Asi jsem, ale to neva. Bylo to super a ja jen doufam, ze budu mit prilezitost si to jeste zopaknout. Honza Vaculik

70 Zdeněk Kříž (13. 7.): Ahoj všem,
jsem už dva dny doma, vybaluju, dávám pomalu dohromady kolo i sebe, ale myšlenkama jsem pořád v závodě, pořád na trati. Pročítám zprávy od závodníků, připomínám si místa, kterými projíždějí, srovnávám jejich pocity se svými na tom místě, a je mi tak nějak smutno, že už to skončilo, že už jsem doma a nebude ranní vstávání, opatrný sedání na sedlo a výšlap prvního kopce, když tělo ještě napůl spí. Mám stejný pocit, jako když v deseti letech končil letní tábor, kde jste se poprvé zamilovali a museli se rozdělit. Ještě dlouho v sobě budu mít těch osm neskutečně těžkých dnů, kdy jsem se těšil, až budeme v cíli, až nebude bláto, déšť, zima, kopce, hlaďák….:-)). Teď mi to chybí.
Přeju všem závodníkům, aby dojeli v pořádku a mohli zažít stejný pocit. Děkuji Jéňovi, Yvce, všem ostatním organizátorům, partnerům závodu, dobrovolníkům na trati, všem, kteří nezištně poskytli svá soukromí ve prospěch závodníků, chata Hriešna?, Františkov, chaloupka Hraničná v Bedřichově, Karel Čong Fiala na Cínovci, a nakonec cílová hrázděnka Pepy Dušáka. Díííky moc.
No a nakonec velké díky Zdendovi Tomečkovi – stálo to za to!!! Těším se na setkání s Vámi všemi na afterparty na Mácháči.
Zdenda Kříž.

41 Petr Jelínek (13. 7.): Ahoj. Presto, ze jsem zabalil v pulce detsky trati a zbytek, co bys kamenem dohodil, dojel jinudy, stale jsem toho plnej a myslenkama kdesi ve Vihorlatu. V noci jedu blatem a tlacim lesem. jestli panbuh da, zdravi dovoli a manzelka nezatrhne, pristi rok se urcite postavim na start k 2.pokusu. Uz jen proto, ze se bude startovat v mem rodnem kraji. Diky, Honzo a vy vsichni ostatni, za tenhle zavod..