Na trase závodu ISOMA 1000 Miles Adventure stále bojuje 52 dobrodruhů, kteří za sebou nechali celé Slovensko a potýkají se s nástrahami české části této náročné pouti. Poslední závodníci zdolávají na kole a koloběžce nebo pěšky Oderské vrchy a těší se na druhé kontrolní stanoviště, které je čeká v Jeseníkách v krásném areálu X-Park Františkov u Branné. Jestli to bude pouze průjezdní bod nebo cíl jejich trasy 500 mil, bude záležet na jejich aktuálním rozpoložení. Do cíle trasy dlouhé 1000 mil jim odtud zbývá ještě 784 km a rozhodně nejsou jednoduché. O tom mohou vyprávět všichni, kteří už cíle ve Skalné u Chebu dosáhli.

V pátek projel cílovým obloukem Petr Šifta se startovním číslem 85, který se o svých zážitcích náležitě rozpovídal… Jednou ráno kosa, snad kolem nuly, Petr vstane, jde na záchod na sluníčko, sedne si, něco ho kouslo do zadku (neví, možná kopřiva, mravenec) pak vyrazil na trasu, jenže začal být oteklý, pak apatický, tepy šly dolu a nakonec začal vidět v lese trpaslíky na malých kolech s čísly a ve finisherských dresech 1000 miles. Zpanikařil. Zastavil a volal ženě, ať mu zjistí příznaky kousnutí zmijí. Nakonec se najedl a zjistil, že to vše bylo z hladu. Z trpaslíků se vyklubali malí kluci 7 a 9 let několikaletého účastníka Pavla Chuchmy, který je oblékl do svých pro ně velkých finisherských trik, dal jim svoje stará startovní čísla a vyrazili na trasu.

Všechny zážitky ale bohužel nemusí být tak úsměvné. Své o tom ví i Viktor Adamec, kterého na trase postihly silné zdravotní problémy doprovázené teplotou a nevolností. Nakonec se do cíle dostal jen silou své vůle. Úplně vysílený slezl z kola, opírá se o něj a celý se třese, na nohách sotva stojí, s velkým vypětím ze sebe doluje slova. Organizátoři se bojí, že když mu kolo odeberou, tak se skácí. Pomalu ho dostali do chaloupky a majitel Pepík mu ihned uvařil čaj. Pak další, pak další, … snad sedm. S každým dalším čajem byl Viktor lepší a lepší a nakonec už komunikoval úplně normálně. S horečkou jel prý už od kontrolního bodu CP 3 v Jizerkách a na Cínovci potkal nějakého doktora, který mu sehnal antibiotika.

Viktor projevil obrovskou vůli, stejně jako před třemi lety, kdy startoval také. To se ošklivě rozbil z Děčínského Sněžníku a potrhal si vazy v rameni. Přesto pokračoval s klackem v puse, aby neřval bolestí. Dojel až na CP do Jizerek a až tam vzdal. Nyní opačným směrem se od stejného CP v Jizerkách potýká opět s problémy. Jakoby pro něj bylo tohle místo prokleté. Tentokrát to vůlí překonal.

Před Viktorem Adamcem dojel do cíle další závodník Roman Kegl. Ten se ale vůbec nezajímal o svůj výsledek, hned jako první otázku se ptá právě na Viktora. Den před tím se potkali a tak ví, že na tom je dost zle. U některých účastníků je filozofie závodu naplněna do puntíku – gentlemanství, vzájemná podpora, pomoc a vlastně i starost o soupeře, někoho, koho před tím ani neznali, je povýšená nad výsledek.