Extrémní dobrodružství závodu ISOMA 1000 Miles Adventure v podvečerních hodinách ukončili i jezdci na tandemovém kole Lukáš Kopecký a Milan Panzer. V historii závodu jsou to první bikeři, kteří překonali tuto trasu nejtěžšími terény Čech a Slovenska na dvojkole a zvládli ji za 15 dnů. Jejich kolo bylo některými spoluzávodníky pro svoji délku nazváno limuzínou.

Tandemáci jsou príma kluci, září štěstím a stejně tak jejich manželky, které jsou na ně náležitě hrdé. A mají proč, na tandemu to zpočátku vypadalo jako ještě větší nesmysl než na koloběžce. A možná to tak i bylo. Kluci se s tím poprali ale neskutečně. Občas se dostávali s dlouhým kolem do úzkých, nešlo s ním projít, nešlo vytáhnout do srázu, zvlášť když za sebou měli vozíček. Ten se jim ale na trase rozlomil a museli se ho zbavit, což prý bylo jejich štěstí. Nejhorší zážitek z trasy pro ně představoval Nordkap. Na otázku, jestli spolu budou kamarádit i po „Mílích“, odpovídají: Jasně, byli jsme celou dobu v pohodě, „rodinná krize“ nastala trochu právě jen na Nordkapu. Během závodu je potkaly čtyři nejtěžší momenty. Fyzické dno hned na začátku – průjem a horečka. Druhý moment: Rozlomenej vozík – museli se ho zbavit včetně bagáže, pak ale zjistili, že to bylo štěstí. S ním by nedojeli. Utržený ořech u náboje 2x, jednou spravený, podruhé celé nové zadní kolo. Běžné opravy kola ani nepočítali – brzdový kotouč, destičky, celkem 16 drátů, podsedlový šroub, plášť, rychloupínák a plno dalších. To, co se jim líbilo, byl singltrek u Nového Města pod Smrkem. Čechy byly těžší, Slovensko hezčí. Podle kluků jsou těžké bikové pasáže jen těžké. To je v pohodě. Když se ale objeví úseky, co nejdou projet, tam se lidi prý lámou a vzdávají. Do pelotonu během závodu někdo z nutnosti vnesl silnou konopnou mast, která kolovala mezi mílařema. Dostala se i k tandemákům. Lukáš si ji jako poslední záchranu namazal v silné vrstvě na zadek. Ráno měl pocit, že má dvě hlavy a ta menší se mu bimbala v té větší, a tím trpěl celý sjezd z Výrovky do Špindlu. Prasklo jim při tom 6 drátů v předním kole a přišlo mu to legrační – ale jen dokud nezmizely účinky.

Účastníkům, co jedou poprvé „Míle“ většinou připadají neskutečně těžké. Ti, co jeli i vloni, se naopak shodnou, že proti loňsku to bylo díky suchu daleko víc v pohodě.

Po dojezdu většina kluků zůstala a tráví společný příjemný večer v kuchyni v chaloupce. Nikomu se nechce spát, jsou stále plni adrenalinu. Únava je sice dožene, dnes to ale ještě určitě nebude.