Účastníci 2017

Michal Ozogán

Nikdy bych se neodvážil prohlásit za závodníka! A ultrazávodníka? To už tuplem ne. A přece jsem se z nějakého důvodu druhého července objevil v Nové Sedlici, kde startoval údajně nejtěžší ultrazávod ve střední Evropě. Kdyby se mi to stalo jednou, snad by se dalo hovořit o nenadálém pomatení mysli či o šotkovi nervových drah. Já se tu ale objevil už podruhé a cítil se jako zkušený bojovník bez bázně a hany. Už ani nejsem schopný říct, proč jsem o silvestrovské půlnoci odesílal přihlášku, abych s dalšími 150 závodníky ověřil svou fyzickou a duševní připravenost na nekonečné útrapy 1619 kilometrů dlouhého závodu. Většina z nás měla trať překonávat na kolech a pouze ti největší snílci chtěli ohromnou vzdálenost zdolat na dvojkole, na koloběžce či pěšky. Každý svého štěstí strůjce…
Celý článek

Petr Novák

K závodu jsem se dostal tak, že jsem v červnu roku 2015 marodil zhruba 3 týdny, ležel jsem doma na neschopence a neschopen jakékoliv aktivity jsem brouzdal internetem. Objevil jsem právě probíhající Tour Divide s českou účastí. Ihned mě myšlenka na absolvování tohoto závodu uchvátila a už jsem se viděl na trati. Poměrně záhy se však vyrojily pochybnosti, zda takovou štreku bez předchozí bikepackingové zkušenosti zvládnu, proto jsem začal hledat nějaký podobný závod v Evropě, kde bych si ověřil svoje limity a schopnost trpět. Co čert nechtěl, objevil jsem Míle :-). Tím začíná moje pomalá přeměna na extrémního cyklistu, která ještě zdaleka není u konce.
Celý článek

Renata Kaničárová

‘Are you alright?’ I heard after my bike crash. I was trying to respond but I couldn’t catch my breath… It was the first day of the race, approx. 30 kilometres and thoughts in my mind were not very positive: ‚It’s over. Months of preparation and this is the end.‘ I felt pain from the fall when handlebars crashed in my ribs. I kept asking myself ‚Why has this happened to me?! And just at the very beginning?‘ after a while I accepted it and asked instead ‚Why not?‘. I knew that I had to be very careful after the fall, my ribs were very sore and one more bad fall would mean that I would be out of the race. I took this race more seriously and was considering my abilities with every terrain, more conscious about the path and my journey there.
Entire article

Peter Scheerer

Also was ist 1000miles?
Das Rennformat ist schnell erklärt: 150 Radfahrer folgen im Massenstart einer 1600 km langen, festgelegten GPS-Route von der äußersten Ost-Slowakei bis kurz vor Franken durch die slowakischen und tschechischen Gebirge.
Selbstversorgung ist Pflicht: keine organisierte Hilfe von Dritten, Reise unter spontanen Bedingungen.
Es gibt jede Menge Schikanen: endlos steile Bergrampen, technisch anspruchsvolle Downhills, diverse Flussüberquerungen, Wind und Wetter, sowie die eigene mentale und technische Belastungsgrenze.
Weiterlesen

Účastníci 2015

Jan Chalupa

Na to, že bych chtěl jet 1000 mil, jsem přišel někdy na podzim 2014. Představoval jsem si to asi tak, že zúročím letitý trénink z rakouské Šumavy, potom budu v Čechách tak 2 měsíce jenom jezdit a ladit výbavu a následně pojedu závod. Ve skutečnosti bylo všechno jinak. Jednak jsme s Dančou nenastoupili k půlnočnímu silvestrovskému vyplňování přihlašovacího formuláře úplně střízliví, takže po odeslání jsem byl náhradník na 155. místě a to jsem se to odpoledne navíc ještě ztratil na zasněžených Padrťských pláních a po nějakých 80 km v mrazu si kladl otázku, jestli mě něco takového, jako 1000 mil, bude vůbec bavit.
Celý článek

Vlasta Dvořáček – běžěc

Jsou chvíle v životě lidském, kdy na člověka přijde touha si něco velkého dokázat. Mě už párkrát v životě něco podobného potkalo. Naposledy letos v zimě, když jsem si pročítal webové stránky závodu 1000 Miles Adventure. Najdete tam věty typu: Nejextrémnější ultramaraton bez zajištění v Evropě, či největší událost pro dobrodruhy v Evropě. Samozřejmě o tomto závodě jsem věděl, letos se konal 5. ročník, ale až v zimě mě při čtení těchto řádek nějak nakoplo. Tak u toho bych chtěl být.
Celý článek – převzato ze stránek ultravlasta.webnode.cz

Zdeněk Martínek

Stál jsem na břehu Váhu v místě brodu. Voda před mýma očima letěla tak rychle, že jsem musel střídavě sledovat různé body, abych nedostal závrať. Když se mi ve stresu podařilo přebrodit s výstrojí, zbylo na druhé straně už jen kolo. Ze všech sil jsem se snažil nést kolo nad vodou, a vůbec, udržet se na nohách. Kluzké kameny jsem pouze cítil, ale neviděl a proud mi podrážel neskutečnou silou nohy.
Celý článek

Milan Panzer a Lukáš Kopecký – tandem

Další úžasný pocit jsem měl na startovní čáře. Představa toho, že jste někde 1000 km od domova (cca 1600 km po trati) neznáte tu jedinou cestu, jedinou odbočku, prakticky ani žádného člověka (krom Lukáše) a máte se vydat NĚKAM, nevíte, kde se dá najíst, napít, ani nevíte, kde budete spát, je něco úžasného. Za těch patnáct dní se vám to vryje pod kůži a rádi byste to zažívali snad každý pátek, když to zapíchnete v práci a čeká vás zasloužený víkend.
Celý článek

 

Účastníci 2014

Johana Šťastná a Roman Bojda

O týden později přišel znova a ledabyle přede mě hodil výstřižek z časopisu Českých drah o nejextrémnějším závodě ve střední Evropě a řekl: „Tak když hledáš extrém, co zkusit 1000 mil? To jsou takoví magoři, kteří jedou od nejzápadnějšího místa Čech až skoro na Ukrajinu na nejvýchodnější bod Slovenska na kole se vším, co potřebují, a bez podpory. Nejrychlejší to ujedou za 8 dní téměř bez spánku.“ Přesně si pamatuju, co jsem mu tenkrát řekla: „No to nejsem magor, to není nic pro mě!“ Ale výstřižek jsem si dala na ledničku.
Celý článek

Petr Žerníček

Pro mne tento závod začal v létě 2013 ve Františkově, kdy jsem se jel tak nějak shodou náhod podívat na „šílence“, kteří jedou tento závod. Seděli jsme s kamarádem na lavičce a mlčky s údivem pozorovali borce, jak se připravují na dalších 500 mil. S jedním z nich jsem promluvil: „Tak kolik máš, kamaráde, najeto, že jedeš takhle brutální závod?“ Odpověď mě trošku překvapila: „No tak kolem 3000 km. Ale o tomhle tento závod není… Je to hlavně o hlavě a co v tobě je.“ Tahle odpověď mě docela zaskočila. Co to kecá?
Celý článek

Milan Chára

Prvně musím zmínit, že něco tak úžasného, co člověka přivede na úplně jiné myšlenky, než je zvyklý, a dokonale „zresetuje“ hlavu, jsem dosud nezažil. Na druhu stranu je to ale akce, která člověka taky naučí pěkně nadávat a některé jedince naučí i slušné dávce pokory. Moje účast byla nakonec se smutnou dohrou, ale o tom až později. Dodám jen, že ona smutná dohra měla dosti velký vliv na moje vnímání celé akce a spoustu zážitků a silných momentů ze závodu prostě zastínila. Najednou přišly nové věci, které se musely řešit a majle se dostaly doslova druhou kolej…
Celý článek

Ondřej Semerád

Zklamání a zase zklamání. To jsou pocity, jež víc jak po dvou týdnech ve mně převládají. Je to i důvod proč píši až teď. Pokud bych psal hned, bylo by to jen hořekování. Půl roku příprav, tréninku, omezování rodinného života a práce, přemýšlení, plánování. Testování a nákup všeho, co bylo třeba na míle, vše toto bylo využito jen z půlky.
Více na iVelo.cz

Milan Jílek

Po zdolání obou směrů „majlí“ jsem byl pevně rozhodnut, že to bylo naposledy. Možná, jestli budu fit, že si dám poslední „majle“ za pár let jako dárek k šedesátinám. Ovšem atmosféra na afterparty, několik pivek a vzájemné hecování způsobilo, že jsem využil možnost přednostního přihlášení přímo u Jéni Kopky.
Více na sacbela.cz

 

Účastníci 2013

Tilo Arnhold – in Deutsch

2012 war ich schon einmal mitgefahren, hatte es aber nur von der bayerischen Grenze bis in den Osten Tschechiens geschafft, also nur die halbe Distanz von 500 statt 1000 Meilen. (Die vielen offroad-Passagen und die Höhenmeter, die den Grenzgebirgen zusammen kommen, hatte ich damals unterschätzt.) 2013 führt die Route westwärts. Mit etwas mehr Training hoffte ich, es dieses Mal die komplette Distanz zu schaffen.
Více na http://www.mtb-news.de/forum/

Jan Vlasák

Připravit kola k jízdě, naplnit břich v hospodě, nafasovat startovní číslo, rolničky, aby medvěd věděl, že se blíží vládce přírody, a kartičku s instrukcemi ke každovečernímu posílání smsky s informací, jak jsu daleko a jak se cejtím, jestli vzdávám, nebo naopak pokračuju v týrání těla. Všichni se těšíme, už abychom byli na trase. Naše myšlenky se zbaví balastu. Hlava se bude zaobírat jen otázkami, kdy se zase dostaneme ke zdroji potravy a jak dojet co nejdál v co nejkratším čase s co nejmenší námahou.
Více na www.cykloserver.cz – 1. část, 2. část, 3. část, 4. část, 5. část, 6. část

Laďka Vaňková

Číslo 18 bylo moje startovní číslo, které jsem si vyměnila s mílovým veteránem Přémou. Sice se chvíli zdráhal, mi číslo přenechat, nechtěl jedničku, měl ji již loni, ale nakonec jsem ho přemluvila. Přémo, ještě jednou děkuji. Uf, o jednu starost méně, a že těch starostí před závodem nebylo zrovna málo. To máte: trénink, výbava kola, výbava oblečení, jídlo, gps, světlo, neustálá dilemata co vzít, nevzít…..
Celý článek

Petr Šifta

Když o tomto závodě začnete přemýšlet, dostanete tolik otazníků, na které nemáte odpověď, že to prostě musíte zkusit. Jak budu spát, co budu jíst, vydrží mi nohy, tělo, hlava? Co kolo? Bude mě to ještě vůbec bavit? Co si s sebou vzít? Budu se v noci bát? Chci dojet stůj co stůj? Co mi to dá? Má to smysl? Posunu své cyklistické (záměrně nepíši bikové, protože rád jezdím i na silničním kole) hranice dál, do vyššího levelu? Na všechny otázky jsem odpověď dostal.
Celý článek

Markéta Marvanová

Do startu extrémního závodu už mě dělí jen něco málo hodin a nervozita stále stoupá. Nevěřícně čtu zprávy spoluzávodníků, kteří už několik dnů nespí, jelikož je straší představy přibližujícího se startu. Dolaďuju kolo a snažím se optimalizovat seznam věcí. Vícedenní výlety v terénu na biku pro mě nejsou ničím neznámým, avšak tuším, že tentokráte to bude jiné.
Více na www.cernikone.cz

Zbyněk Resl

Společná fotka před startem, štosování a pak pátá sirény a to, na co jsem se těšil půl roku začalo. Na začátku vykroužíme slavnostní promenádu. Řevnivost je cítit ve vzduchu a u úzkého mostku se tvoří hrozen nedočkavých bajkerů. “Tady se dělá pořadí,” klidní někdo ostatní.
Více na profundido.com

Jan Hovorka

Z loňska jsem měl velkou výhodu, že jsem věděl, jak důležité je jet nalehko, jelikož kolo se několik hodin denně tahá přes překážky, tlačí do kopců nebo přenáší přes brody. Proto jsem zvolil batoh (5 kg bez jídla), brašnu pod sedlo (3 kg) a brašnu na rámovou trubku (1,5 kg). Podle toho, co jsem pak viděl u ostatních závodníků, jsem byl s váhou někde ve středu.
Více na www.fanaticus.cz

 

Účastníci 2012

Martin Malár – publikováno 2015

Bylo ráno, chystal jsem se do práce a jedním uchem – jako pokaždé – jsem vnímal Dobré ráno na ČT1. Moje pozornost zbystřila a já začal poslouchat oběma ušima – řeč byla o nějakém bláznovi, co přejel Aljašku na kole v rámci ještě bláznivějšího závodu a závod vyhrál. Což o to, v televizi se mluví o spoustě bláznů, ale Aljašku? Na kole? A podrž se – ten blázen byl z Česka a jmenoval se Jan Kopka.
Celý článek

Jan Vlasák

Bylo to krásný dobrodružství. Dostaneš se do míst, kam by ses s kolem jinak nedostal a nádavkem užiješ závodnickýho adrenalinu. Letní romantické východy slunce člověk zažije jen na 1000 mílích. Jindy se nepřinutí vstát tak brzo. A ty noci pod širákem… splyneš s přírodou, zvířátka se přestanou bát a šustí těsně kolem tebe. Takový hrající si veverčata – to je poezie jako sviňa.
Více na www.cykloserver.cz – 1. část, 2. část, 3. část a 4. část

Vebrova chata

Přijeli jsme s kámošem, dcerou a dvěma vnoučaty po 15té hodině přitloukli dvě cedule na trasu, která byla od chaty vzdálená tak kilák, ale napsali jsme 500 a 300m.
A začali vyhlížet jestli „jedou“, první přijela dvojce Slovák a Čech (jak symbolické), Čech s vlasama do culíku zastavil a prohodili jsme slovo, ptal se po pivu, chata byla pro ně daleko, tak frčeli dál. Minutku po nich přijel Roman Adámek z Ústí n/L a taky profrčel. Odjeli jsme rozdělat oheň, vařit polívku atd. Ten den nás navštívilo něco kolem 10 kusů a na nocleh zůstalo 7 závodníků.
Více na usti.blog.cz

Václav Jun

Letos kromě cyklistů startuje i několik běžců/chodců a jeden závodník s koloběžkou, tedy já. (…) Na start závodu jsem se dneska moc těšil a to jsem ani netušil, jaké překvapení mě tu čeká. Zdeněk, který s námi běžel PUM, se přichomýtl mezi závodníky, nastavil mi deštník a podržel koloběžku. Cítil jsem se jako v F1. Po odstartování se celý peloton vydal k Trojmezí, kde pak proběhl ostrý start.
Více na www.bezeckaskola.cz – 1. část, 2. část, 3. část, 4. část, 5. část, 6. část, 7. část, 8. část, 9. část, 10. část a 11. část

Jan Saramák

DEN 1 [98km/1832m] – 1.7.2012, start 14:00
Zatímco v celé republice pálí sluníčko, tady od rána prší a hned od začátku to tedy bude extrém jak má být. Prásk, je odstartováno, ale nikdo se nikam nežene. Prvních pár kiláků směr trojmezí je na seznámení, teprve v okamžiku, kdy zaváděcí veterán zastavuje, my vyrážíme naostro. Mr.Kopka se s náma moc nepárá a od úvodu to sypeme v terénu. Startovní pole se začíná natahovat a dělit na závodníky a turisty. Já zapínám tempomat na 70% s tím, že nebudu hned blbnout do každé stojky, jak to mám ve zvyku. Snažím se držet chvostu čelní skupiny, ale stačí malé zaváhaní na kořenech – rodla se nevlezou mezi stromy a než „dopiju“ kaluž, tak jsem sám.
Více na www.l-j.cz

Robert Klepl

Proč znovu, když jsem loni říkal, že už nepojedu? Nevím, neumím to vysvětlit dotazujícím. Ani sobě ne. Euforie na Mácháči a hlavně něco uvnitř, co mě nutí jet znovu a nabírat neskutečné zážitky a dobrodružství i přes tu hroznou dřinu. Kamarád Vlado říká, že jet to jednou by ještě pochopil. Chtěl jsem si to vyzkoušet, ale podruhé? To může udělat jen Marťan. No je nás tam takových mimozemšťanů asi 35. Dám si na přilbu marťanská ouška.
Více na www.bikebase.cz

Petr Šedivec

Neděle: 1.7.2012; počasí: 18°C, déšť
A závod začíná………
Všichni jsme odstartovali, startovní pole se začalo pomalu roztrhávat. Byla to první pořádná zkouška vybavení. Odpadly nervy a nezbylo než, začít se prát s touhle výzvou. Bohužel počasí závodníkům moc nepřeje, teplota klesla na 11 °C a pořád prší. Šéďa s Tlumičem se trhli a ujeli Martinovi, asi tak cca o hodinu. Den zakončili v penzionu v Horní Blatné. Při telefonickém spojení s Martinem zjistili, že se Martin ocitl před nimi a údajně se nachází někde za Božím Darem.
Více na www.radynebike.cz, včetně shrnutí a fotek

 

Účastníci 2011

Filip Degl

Déšť houstl jak jsme stoupali do vyšší nadmořské výšky a teploměr ukázal 5° C. Do toho vítr. Z kopce ani nemluvím. Uvažuju, „když na mokré obléknu svoje poslední suché věci, v čem pak budu spát, kde to usuším, jak se zmoklý zahřeju?“ Kdybych zastavil, ostatní mi ujedou a pak bych byl sám úplně podchlazený. Jediným řešením v tuto chvíli je nepřestávat se zahřívat pohybem. Ale i to je dost problém, když jsem naposledy jedl už před dobrými 5-6 hodinami.
Více na www.4fitness.cz

Radek Láska

Na Slovensko se odjíždělo vlakem den před startem, tedy v so. 2.7.2011. Jako obvykle jsem balil celkem na poslední chvíli. Takže si tak v sobotu večer sedím doma, v klídku si vystřihuji mapy a maluji si do nich trasu (přeci se nepotáhnu s celýma mapama). Kouknu jakým metrem pojedu na hlavák, kurňa poslední, kterým to stíhám jede za 15 minut. Vše jsem bleskurychle pobalil a mazal na metro.
Více na bilysnehulak.blog.cz – 1. část a 2. část

Tomáš Saňa

Někdy v roce 2009 jsem se dozvěděl o připravovaném závodě 1000 mil Trans Czechoslovakia. Protože etapáky Bikechallenge a MTB trophy jsem už několikrát absolvoval a zahraniční etapáky jsou přeci jen dražší a pro jednoho organizačně náročnější, tušil jsem, že právě tenhle závod by mohl na chvíli vyřešit mou otázku, co na kole dál. Když jsem osobně poznal organizátora Honzu Kopku, bylo mi jasné, že u prvního ročníku nesmím chybět.
Celý článek

Robert Klepl

Neděle 3.7.2011 / Nová Sedlica – Jovsa
Nejel jsem vlakem jako většina, ale nejdříve noční cesta ke tchýni s rodinou a přespání v posteli. Vezu kolo i zatím neznámému liberečákovi Martinovi, na start přijíždím v 13 hodin, on už dost nervózní. Už cestou z Michalovců do nejvýchodnější vesnice Slovenska silný déšť. Na pohodu a výlet to nevypadá. Výbava, kola a přístup lidí dost různorodý. Jsem v průměru.
Více na bikebase.cz

Pavel Chuchma

Společná doprava na start závodu v Nové Sedlici byla zajištěna organizátory přes rezervaci místenek v rychlíku Šírava do stanice Humenné a na zbývajících asi 80 km cesty byly domluveny autobusy. Protože jsem vyjížděl z Brumova a vlak jel severní trasou přes Třinec, zvolil jsem za svou nástupní stanici Žilinu. Při zamlouvání rezervace jsem si všiml, že v Žilině budu nastupovat společně s Filipem Deglem, který pochází z Brna. Od pořadatelů jsem si na něj vyžádal kontakt a asi týden před startem jsem mu volal ve snaze domluvit se na společné dopravě k vlaku. Rozhovor s ním mne ale docela zarazil.Prý toho letos ještě moc nenajel, tak vyjede asi o tři dny dříve a z Brna do Žiliny pojede proto na kole, aby se trochu rozjel. S díky jsem odmítl jeho nabídku, abych se k němu někde u Vsetína přidal a poprvé jsem si vlastně uvědomil, kam a hlavně s jakými lidmi se to chystám vyrazit.
Více na www.nasevalassko.cz – 1. část, 2. část a 3. část

Tomáš Tůma

Start – Neděle 3.7. (80 km)
Po celodenním cestování autem, na kole, vlakem a autobusem se konečně dostávám do místa startu – Nová Sedlica. Tento závod jedu společně se dvěma kamarády, Pepou a Petrem (Jelenem). Z důvodu dovolené, je u mého jména ve startovní listině poznámka – 500 mil. Předstartovní mumraj doprovází drobný déšť a v momentě startu ve14:15 již vydatně prší. Natahuji pláštěnku a jdeme na věc.
Více na www.radynebike.cz

Denis Bučo

03. 07. / Neděle / Ráno se budím v penzionu Krmenec, jenom pár metrů od startu. Venku to s počasím moc nevypadá. Slovenští kolegové z vedlejšího pokoje už dávno poskakují kolem pořádně naložených kol. Snad se budou i rozjíždět… Nechává mě to v klidu. Jdu na snídani a zpátky do peřin. Vstávám až k obědu po dvanácté. Vývar a fantastické švestkové knedlíky. 14:15 h začíná pršet, nejvhodnější čas na start extrémního závodu. Všichni jsou pryč, já stále na startu přehodnocuji oblečení. Krátké kalhoty měním za dlouhé nepromokavé, větrovku za cyklistickou pláštěnku a jde se na to.
Celý článek

Peter Jankovič

3.7.2011 – nedeľa :
11:20 som dorazil zo Sniny do Novej Sedlice – 45km – zaregistroval sa – získal informácie o spôsobe a priebehu nášho každodenného hlásenia organizátorom – autobusy doviezli čechov zo stanice – je tu odhadom 100vka pretekárov – len asi 10 slovákov – každý má svoje číslo – pred chvíľou pršalo – som zvedavý ako bude ďalej s počasím – pozerám ako je kto vybavený – niektorí idú ako ja nabalený na „ťažko“ – iný majú len zopár vecí …
Více na www.cyklo-sos.sk