Afterparty 2015

Zveme všechny závodníky, partnery, pomocníky, rodinné příslušníky i fanoušky z řad veřejnosti na Afterparty po závodě, kde proběhne slavnostní vyhlášení a předávání trik finisherům. Afterparty se bude konat 18.–20. září 2015 v Campu Borný u Máchova jezera. Ubytování je možné ve vlastních stanech nebo bungalovech. Kapacita bungalovů je sice velká, přesto v případě zájmu neotálejte s jejich rezervováním přímo přes kontakty Campu Borný. Celý camp je rezervovaný pouze pro nás, proto při rezervaci zdůrazněte, že patříte k Janu Kopkovi a chcete ubytování na afterparty 1000 miles. Místo pro stan není potřeba rezervovat.

Pomocníci a závodníci z ISOMA 1000 Miles Adventure 2015 mají možnost přednostního přihlášení na příští ročník. Přednostní přihlášení je možné pouze osobně na Afterparty.

Program:

Den Čas Program
Pátek 18.9. od 17:00 příjezd a ubytovávání účastníků
20:00 hudba, tanec a družení se
Sobota 19.9. 10:00 společná pohodová vyjížďka všech, zastávka na občerstvení a pivo
do 15:00 návrat
16:00 slavnostní vyhlášení a předání trik FINISHER
20:00 promítání filmu a slideshow z 1000 miles (nejspíš venku)
21:30 hudba, tanec a družení se
Neděle 20.9. 10:00 možná společná vyjížďka
individuální odjezdy dle potřeby

Zprávy závodníků a pořadí

137 Zdeněk Martínek (1624.40 km, 22:24:53): ve 22:12 jsem dojel do cile.

137 Zdeněk Martínek (1592.98 km, 18:20:17): asi to do tmy dam.

1 Petr Ozogán (1553.59 km, 18:44:48): stale ziju, stale jedu, rad bych byl zitra v cili.

Průběh

Tuhý boj o červenou lucernu i o rekord
(pátek 31. 7. 2015)

Ještě když jsem fungoval v cíli F1000 ve Skalné, jen tak mě napadlo, že bychom mohli poslednímu předávat při vyhlášení červenou lucernu. Když jsem uviděl nechápavé pohledy ostatních organizátorů i účastníků, musel jsem jim záměr vysvětlit. Když jsem ještě jezdil vrcholově silnici, na některých etapácích byl zvyk vyhlašovat nejen první závodníky ale i posledního. Někdy mu byla předávána červená lucerna. Tato symbolika pochází z minulosti od železničních drah, kdy nádražáci večer ve stanicích obcházeli vlaky a věšeli na poslední vagón červenou lucernu jako koncové světlo.
Poslední závodník byl vyhlášením ale více zviditelněn než ti ve středu výsledkové listiny, proto se někdy strhávali o poslední místo opravdu tvrdé boje. Bylo to někdy o velké taktice dojet poslední a zároveň nechytit časový limit během etapy nebo v cíli, a tím se vyhnout diskvalifikaci. Závodníci se vzájemně hlídali a často si i nastupovali, aby si ujeli a dostali se z dosahu a dohledu svých potenciálních soupeřů a pak se schovávali do průjezdů, za domy nebo za popelnice, aby se nepozorovaně vrátili za soupeřova záda a hlídali si ho nenápadně před sebou. Pár dnů po mém nápadu se úplnou náhodou v médiích objevila zpráva o historii bojů o červené lucerny na Tour de France. Musím přiznat, že já to zažil v tuzemských podmínkách a vlastně ani tenkrát nevěděl, že ta myšlenka přišla pravděpodobně z „Tour“. Já silnici jezdil v době totality a zprávy z kapitalistických a hlavně profesionálních (tím pádem pro socialistický svět nemorálních) podniků, kdy bylo nečisté brát za sport peníze, k nám pronikaly jen těžce.

Vypadá to, že kluci o červenou lucernu také těžce bojují a nic si nedarují. Není ale jasné, zda se snaží o její získání nebo naopak nezískání. Ale ani jedno ani druhé není hanba. Být poslední znamená být poslední pouze z těch, co dojeli. Stále zbývá asi 60 účastníků, kteří se do „dlouhého“ cíle 1000 mil vůbec nedostali.

Kluci se přetahují nejen o červenou lucernu, ale i o rekord. Už teď je jasné, že pokud dojedou do cíle, vytvoří nový rekord v délce setrvání na trase. Ještě nejsou v cíli a už nyní je od závodníka před sebou dělí týden, od prvního v cíli téměř tři. Tenhle rekord, na rozdíl od toho nejrychlejšího času, logicky lze uznat. Neboť časové zkrácení trasy v Jeseníkách kvůli rozsáhlým polomům v jejich případě o víc než den jim ten jejich rekord spíše ještě kazí. Oni budou i první, kdo tenhle závod dojedou až v srpnu.

Chlapi ale ukazují, že mají srdce jako kníže Rohan. I když už vědí, že prohrají, bojují naplno až do konce, nic nevzdávají. Na Tour jeden z držitelů červené lucerny řekl, nejhorší je prohrát, když se ani nepokusíte vyhrát. V závodě ISOMA 1000 miles Adventure ale nejde prohrát, tady zvítězí každý, kdo to dobojuje až do cíle. A nejvíc si z něj paradoxně odnesou právě ti vzadu. V tomhle případě právě Zdeněk a Petr. Odnesou si sice o mnoho dní více utrpení, ale tím i o mnoho dní více adrenalinu, zážitků, o mnoho dní více svobody, duševní očisty, … I když si nejsem zrovna jistý, jestli právě to jim pak v návratu do běžném života nebude na škodu?

Kluci, bojujte a užívejte si to, i když trpíte!
KLOBOUK DOLŮ! A držte se!!!

Honza Kopka a celý tým 1000miles

PS: Za zmínku stojí ještě jeden rekord, který doufejme padne. Bojuje o něj Zdeněk Martínek. Zdeněk je nejstarší závodník, který se kdy postavil na start. A my všichni držíme palce, aby se Zdeněk stal současně i držitelem stejného rekordu v cíli F1000. Jen tak si střihnout 1000 mil cestou-necestou přes hory a řeky divokou přírodou napříč bývalým Československem v 68 letech, to chce kuráž a velké srdce!
ZDEŇKU, VŠECHNA ČEST !!!

Fotogalerie

1000miles očima účastníka 004 Milana Jílka

Zprávy závodníků a pořadí

137 Zdeněk Martínek (1502.36 km, 18:29:11): hlad lze zahnat zizni, to jsem potvrdil praktickou demonstraci. Odpovida to tvrzeni, ze hlad je maskovana zizen.

1 Petr Ozogán (1481.47 km, 18:36:18): jeste ziju, jeste jedu, smer hora svateho sebestiana.

 

Fotogalerie

1000miles očima účastníků na tandemu 147 Milana Panzera a Lukáše Kopeckého


 

30. 7. 2015 Hlad a žízeň

AKTUALIZOVÁNO – 31. 7. v 10:00: Doplněna fotogalerie


Zprávy závodníků a pořadí

137 Zdeněk Martínek (1429.77 km, 18:18:06): kdyz nesezenu nocleh nekde uvnitr, tak do rana zmrznu. Tady snad bude padat snih .

1 Petr Ozogán (1403.77 km, 18:40:52): stale ziju a jedu, smer cinovec.

Průběh

Z kanceláře
(středa 29. 7. 2015)

Jsem již několik dní doma z terénu, tedy přesněji řečeno z cíle F1000. Nějak si nemůžu zvyknout na běžný život a chybí mi ten neustálý ruch okolo. Musím myslet i na dva bojovníky na trase, na jejich nezdolnou vůli a snad nekonečnou motivaci pokračovat. Vím, že to nemají vůbec lehké, že na i tak nesnadné cestě je ještě teď v posledních dnech trápí chladné a deštivé počasí. Musím se přiznat, že i tak jim závidím, že bych se k nim hned přidal a zázemí „teplé“ kanceláře bych vyměnil za drsné mílařské dobrodružství. Možná oni by právě teď naopak měnili se mnou. To jsou ale jen pocity okamžiku. Já jsem si jist, že po chvíli by je to přešlo a raději se vrátili zpět na cestu plnou zážitků.

Kluci, závidíme vám, držíme pěsti a fandíme, ať to dáte až do cíle.

Honza Kopka a celý tým 1000miles

Fotogalerie

1000miles očima účastníka 122 Petra Teichmana

Zprávy závodníků a pořadí

137 Zdeněk Martínek (1375.68 km, 18:28:47): ok jedu

1 Petr Ozogán (1331.66 km, 18:30:58): nordkap byl studeny a mokry, moc proto potesil herbert z rumburka, co se vydal na trat a dovezl mi teply cajj s rumem.

 

Fotogalerie

1000miles očima účastníka 139 Michala Ďurce


 

Video

Tandem – Milan Panzer a Lukáš Kopecký

Další videa ze závodu

Zprávy závodníků a pořadí

137 Zdeněk Martínek (1301.25 km, 18:49:50): Dnes, dne 27 mesice cervence L.P. 2015 muj dobyvatelsky chtic( dosici cile tisice mil) zmutoval v nezdolnou touhu prezit. Zima, lijak a vitr, tisice mokrych korenu vseho druhu a velikosti. Tak vypada smrt cyklisty.

1 Petr Ozogán (1273.97 km, 19:30:08): valdek, zda se, ze ctvrty tyden bude destivy. zkousim trochu zrychlit, nerad bych zacinal paty tyden. pojedu jeste dal.

 

Fotogalerie

1000miles očima účastníka 146 Dominika Kavana


 

1000miles očima účastníka 039 Michala Švejcara


 

Zprávy závodníků a pořadí

137 Zdeněk Martínek (1230.74 km, 18:44:12): vse ok, jedu dal.

1 Petr Ozogán (1216.48 km, 19:21:52): zacinam ctvrtou cast, ctvrty tyden na trase. nepocital jsem s tim, ze to bude tak dlouhy. je treba to dokoncit.

 
Zprávy došlé během dne:

1 Petr Ozogán (1192.57 km, 06:56:40): jsem na cp3, kdyby to byl uz finish, vubec bych se nezlobil. pokracuju hned zase dal.

Průběh

Příběhy vůle
(neděle 26. 7. 2015)

Všichni jsou z Mílí už doma. Organizátoři i závodníci, tedy až na dva bojovníky. Oba dobrodruzi teď píší příběhy vůle. Všichni do cíle spěchali, aby tam byli co nejdřív, aby podali co nejlepší výsledek. Teď jsou ale doma, v běžném životě, v každodenním stereotypu, v pracovním kolotoči. A já věřím, že většina z nich Zdeňkovi a Petrovi závidí, že jsou stále na trase, že to dobrodružství pro ně ještě neskončilo, že každý den jim přinese spoustu nových intenzivních zážitků. A musím říci, že i já jim závidím.

Tak kluci, i když to určitě bolí, užívejte si i následující dny. Máte náš obdiv.

Honza Kopka a tým 1000miles z Jablonce
 

Fotogalerie

1000miles očima účastníka 024 Michala Jeníčka


 

25. 7. 2015 S Kopkou až do konce!

Poslední, kdo dorazil do cíle v limitu F1000, byl Vláďa Kokaljuk z Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že tuto skutečnost zamlčel při přihlašování a prozradil mi to až v cíli, chyběla mezi účastnickými vlajkami právě ta jeho. Podobné to bylo s Nikem, který má americké občanství, ale teď přebývá v Německu. Takže národností na startu bylo letos 9, což je dosavadní rekord.

Další zprávy od závodníků, organizátorů a fotky ze soboty 25. 7. naleznete v celém článku.
Celý článek

24. 7. 2015 V cíli pusto a prázdno

Podle posledních zpráv Vláďovi asi někde v servisu ke kolu připevnili tryskové motory a vypadá to, že se tu velkou rychlostí objeví již dnes v noci. Doufáme, že dobrzdí! Naše výpočty z jeho průměrné rychlosti totiž ukazovaly až na zítra večer.

Další zprávy od závodníků, organizátorů a fotky z trasy z pátka 24. 7. naleznete v celém článku.
Celý článek

23. 7. 2015 Rekord v počtu běžců

Po druhé hodině odpoledne se zjevil chodec/běžec Petr Klos. I přes únavu mu z tváře zářilo štěstí. Petr startoval i vloni, ale dal jen 500 mil. Musel se vrátit a dát to celý. Pár krizí si na trase prožil. První náhlou za CP1 na Slovensku. Musel zůstat někde ve vesnici a nabrat zpět síly. Další za CP2 v Jeseníkách. Chtěl jít přes Kralický Sněžník, jenže hory byly po pustošivé vichřici zavřené a to ho rozhodilo. Zabalit chtěl snad pětkrát, ale naštěstí nikdy neodeslal končící sms. Naučil se nepodléhat okamžitým pocitům. V jednu chvíli to vypadá, že je to konec a nejde to dál a o pár chvil později je vše v pohodě. Navíc prý poznal svoje hranice nebo si spíš uvědomil, že člověk žádné nemá, kromě těch ve své hlavě.

Další zprávy od závodníků, organizátorů a fotky z trasy ze čtvrtka 23. 7. naleznete v celém článku.
Celý článek