Afterparty 2014

Zveme všechny závodníky, partnery, pomocníky, rodinné příslušníky i fanoušky z řad veřejnosti na Afterparty po závodě, kde proběhne slavnostní vyhlášení a předávání trik finisherům. Afterparty se bude konat 12.–14. září 2014 v Campu Borný u Máchova jezera. Ubytování je možné ve vlastních stanech nebo bungalovech. Kapacita bungalovů je sice velká, přesto v případě zájmu neotálejte s jejich rezervováním přímo přes kontakty Campu Borný.

Pomocníci a závodníci z Craft 1000 Miles Adventure 2014 mají možnost přednostního přihlášení na příští ročník. Přednostní přihlášení je možné pouze osobně na Afterparty.

Program:

Den Čas Program
Pátek 12. 9. od 17:00 příjezd a ubytovávání účastníků
20:00 hudba, tanec a družení se
Sobota 13. 9. 10:00 společná pohodová vyjížďka všech, zastávka na občerstvení a pivo
do 16:00 návrat
16:00 slavnostní vyhlášení a předání trik FINISHER
promítání filmu a slideshow z 1000 miles
20:00 hudba, tanec a družení se
Neděle 14. 9. 10:00 možná společná vyjížďka
individuální odjezdy dle potřeby

Zprávy závodníků a pořadí

1 Petr Ozogán (1644.42 km, 18:46:13): uz jen kousek (22 km) a jsem v cili. hledam jen zkratku, jak re dostat pres ten posledni kopec.

Průběh

Zpráva z Finish 1000 – Tak je to tady, zrodil se další z velkých vítězů
(neděle 20. 7. 2014)

Od večerní velice překvapivé zprávy, že Petr je asi 13 kiláků před cílem, jsem urychleně začal připravovat cíl na příchod sice posledního, ale zato jednoho z největších hrdinů letošního ročníku. A to já ho čekal až večer o den později. Vždyť včera večer byl ještě 140 km odtud a poslední dny dával tak 70 denně.

Vzhledem k tomu, že ve 22:30 tady zhasínají obecní osvětlení, cílovou bránu jsem nasvítil lampami, dal dohromady několik loučí, naplnil je olejem a rozsvítil podél příchozí cesty před obloukem. Cíl vypadal nádherně a zářil uprostřed dědiny zalité černou neproniknutelnou tmou. Takový servis neměl žádný ze závodníků. Zdálo se, že čekáme na vítěze. Ale všichni jsou už v cíli. Málokdo by pochopil, že tohle se připravuje pro toho posledního. Sice poslední, ale přesto se Petr zařadí mezi největší vítěze letošního ročníku. Před ním to zatím v historii pěšky dokázali pouze dva. Bude tedy třetí a letos jediný chodec. Takovou slávu si v cíli zaslouží.

Před půl dvanáctou v noci se před Sedlicí objevuje slabý světýlko a pomalu se přibližuje. Nakonec Petr protíná cílový oblouk ve 23:37. Je zničený, ale jinak zdánlivě v pohodě a plný euforie. Pořizuju cílové fotografie a najednou Petr začíná vrávorat, vypadá, že zkolabuje. Chytám ho a posazuju do přístřešku. Hned podávám kofolu, aby dostal do sebe tekutiny a cukry. Začíná se třást. Rozdělávám oheň a Petr si na sebe bere vše, co má. Moc toho ale nemá, a tak běžím pro deku. Za chvíli je na tom líp. Sedáme k ohni a pečem buřty koupené pro Petra. Kofola, pivo, jídlo a teplo udělaly své a nakonec se Petr rozpovídal. Ptám se ho: „Půjdeš znova?“ Vyvalil na mě vyděšeně oči a jen vyhrkl: „Ty si se zbláznil!!!“ Myslím, že kdyby měl dost sil, asi by mi dal i do držky! Pak už krotce dodává: „Nééé, příští rok pojedu se ženou na dovolenou. … Před pěti lety jsem prohlásil, že pojedem na dovolenou hned, jak dojdu 1000 mil. To jsem ale nečekal, že to bude trvat dlouhé 4 roky. Já chtěl dojít hned ten první rok a ještě z chodců nejrychleji, byl jsem naivní. Ušel jsem jen 142 km, bylo to drsný. Zlomil jsem se psychicky. Konečně jsem ale tady. A moje dávka byla za poslední dva dny jen s hodinou spaní v noci možná 200 km. A to jsem měl v nohách už hodně přes tisíc. Samotného, a myslím, že i všechny okolo mě, překvapilo, jak mi to jde. I když jsem 2x došel pětistovku, nikdy jsem ani neviděl, jak fungují checkpointy a ani F500. Vždy už bylo dlouho po limitu a nikdo tam nebyl. Až letos! Dokonce jsem tam procházel hodně před jejich uzavřením a za mnou jelo ještě plno cyklistů a to až na poslední kontrolu CP3. Pak mi ale cyklisti nenávratně zmizeli. Tajně jsem doufal, že i do cíle F1000 se dostanu s nimi. Ale vlastně mojemu letošnímu výkonu nerozumím. Netrénoval jsem víc než jiné roky, ale myslím, že k tomu konečně dospěla moje hlava. Jsem neskutečně spokojenej! Navíc mi věřilo a během závodu podporovalo mnoho lidí, které znám i neznám a vlastně i přímo soupeři na trase. A to mi dávalo taky hodně sil, hlavně těch psychických. Já vlastně začal sportovat teprve před 5 lety. Zkoušel jsem běhat. Tohle je ale první závod v životě, který jsem vyhrál. A tohle je nějakej závod!!!. Jsem nadšenej!“

Petr došel v úplně špinavým bílým finisherským triku 500 mil. A první, co prohlásil: „Tak už ho nebudu potřebovat, teď dostanu čistý žlutý skutečný konečně s hodnotou 1000 miles.“

Petr pořádal buřty, už byl v pohodě a najednou byl k nezastavení. Padaly z něj historky, jak si zašel cestou v neděli ráno, i když nevěřící, na mši, aby přemluvil boha, ať to konečně dá. Nic, z kostela ho vykázali, byl špinavej, smrděl, na zádech měl batoh a na sobě kraťasy. Cestou neodolal, aby si nevylezl až na Sněžku, takže jako jediný zdolal nejnižší, nejvyšší a nejsevernější bod České republiky. Lezl i přímo přes Králický Sněžník, přeci nevynechá tak krásné místo. Vyplatilo se mu to, když lezl dolů, potkal 4 jeptišky, které mu daly požehnání na cestu. Byla to náhoda nebo osud? Jako by ho „bůh“ v tom kostele zahlídl a poslal mu prostřednictvím jich svůj vzkaz. Od jeptišek se ve vyprávění dostal k policajtům. Za celou dobu prý nespal v penzionu. Nejčastěji využíval autobusové zastávky. V jedné z nich ho v noci vyhmátli policajti, spletli si ho s bezdomovcem. Napomohl k tomu i jeho zarostlý zjev, smrad a špína. Bránil se, že jde jen z Aše do Nové Sedlice, tak to přehodnotili a začali ho považovat za blázna. Ukázal jim startovní číslo. Konečně ho nechali být a zmizeli.

Petr by asi povídal nadšeně až do rána. Bylo před třetí ranní a za chvíli bude svítat, proto jsem ho zaháněl spát. Nechtěl se dát a začal se vyptávat, jak to probíhá při tom závodu na Aljašce. Prej ze zvědavosti, ať si nemyslím, že o tom přemýšlí. Evidentně ale přemýšlí. Tak kdo ví, třeba si příště budem číst jeho zprávy z Iditarodu. Nejdřív ale musí se ženou na tu dovolenou!

PETŘE, CELÝ TÝM 1000 MILES TI GRATULUJE!!! OBROVSKÝ VÝKON, KLOBOUK DOLŮ!!!

Již naposledy z F1000 Honza Kopka

PS: Hned ráno přišlo pár místňáků Petrovi popřát, dát si s ním vítězné pivo! No a já začínám balit a už je mi po mílích smutno. Tak se těším zas za rok, start bude příště zde v Nové Sedlici. Že bych tu rovnou počkal?
Zpráva z Finish 1000 – Chodec Petr Ozogán se blíží k velkému vítězství
(sobota 19. 7. 2014)

Tak to příroda, která to Petru Ozogánovi poslední dny tak ztěžovala, konečně vzdala. Asi usoudila, že proti jeho zarputilosti a odhodlanosti nemá smysl bojovat a připravila mu poslední den jak vymalovaný. Možná naopak moc horko. Ale aspoň vyschlé cesty a nohy konečně v suchu.
Jeho výkon se také hned zdvojnásobil. Včera se touto dobou hlásil 140 km před cílem a poslední dny dával 60-70 km. Podle toho jsem Petra čekal stěží zítra večer. Teď jsem s ním před chvilinkou mluvil, je překvapivě asi 17 km před cílem. Neuvěřitelný výkon! Od včerejšího večerního hlášení dá 140 kiláků. To je pořádná nálož na závěr po 3 týdnech denních dávek kolem 80 km. Prostě špurt jak má být! Poslední den dává stejnou dávku jako bikeři, co dojeli před pár dny. Klobouk dolů, Petře.

Zůstaňte u přijímačů. Ještě se ozvu po příchodu velkého PETRA OZOGÁNA. Nyní jdu připravit cíl na jeho famózní dokončení trasy.

Z F1000 Honza Kopka, 19.7.2014, 20:30

Fotogalerie

Finish 1000 – Fota z příchodu Petra Ozogána

19. 7. 2014 Petr Ozogán je v cíli

Od večerní velice překvapivé zprávy, že Petr je asi 13 kiláků před cílem, jsem urychleně začal připravovat cíl na příchod sice posledního, ale zato jednoho z největších hrdinů letošního ročníku. A to já ho čekal až večer o den později. Vždyť včera večer byl ještě 140 km odtud a poslední dny dával tak 70 denně.

DOPLNĚNO 20. 7. o druhou zprávu z Finishe 1000 a o fotogalerii.



Poslední závodník bojuje!

Petr Ozogán projde během pár hodin pod finisherským obloukem v Nové Sedlici. Podpořte ho, můžete mu zanechat vzkaz v sekci Zprávy pro závodníky.

Váš tým 1000 Miles.

Zprávy závodníků a pořadí

1 Petr Ozogán (1520.19 km, 18:41:34): stale si nedokazu vzpomet na slova matuskovy pisnicky „v nohach mam uz 1000 mil“. cekam tu, az se prezene bourka a pak jdu dal.

Průběh

 
Zpráva z Finish 1000 – Boj proti sobě i počasí
(pátek 18. 7. 2014)

Počasí od včerejška není ideální. Stejně jako včera i dnes náhle přicházely prudké a silné přeháňky doprovázené bouřkami. To vše znesnadňuje a zpomaluje postup Petra Ozogána. Sice se snaží, bojuje sám proti sobě, ale i proti nepřízni počasí a neprůchodným cestám.

Vymyslel jsem si závod – opravdu těžký. Postavili jsme trasu – opravdu náročnou. Byl to záměr, který měl posunout všechny účastníky do nové další dimenze. Vím, že ti, co se postaví na start, budou trpět. Je to pouť! Chtěli jsme dát jim možnost dostat se blíž sami k sobě, nechat je nahlídnout do svého nitra. Procitnout. Posunout se aspoň na chvíli zpět od civilizace a komfortu ke skutečnému primitivnějšímu životu. Toto vše by je mělo vyčistit, lépe si utřídit hodnoty, a nakonec přinést i radost a euforii.

Nakonec ale ten, kdo nejvíc rozhoduje o náročnosti, nejsme my, ale někdo nad námi – PŘÍRODA. Zase nám ukazuje, že ona je tady ta hlavní, kdo to řídí. Ukázala mi to už mockrát při mnou absolvovaných extrémech v největších pustinách planety. A já ji respektuju, i když často zkoušela, co vydržím. Teď tvrdě zkouší posledního mohykána na trase. Člověka, který se nadřel na to, aby se dostal tak daleko, jak je, jako snad nikdo z dosavadních účastníků. Petr je už blízko, ale stále není tady. Je už kousek, ale bude ho to bolet víc, než jakákoli jiná část trasy. Sil už moc není, nohy rozedřené, ale hlava silná. Chce se dostat až do cíle. Chce to moc už od svého prvního startu před čtyřmi lety. Vždy zůstal ale daleko před cílovou branou. Nyní už je kousíček od splnění svého snu. Kdybych mohl, poslal bych mu sedmimílové boty. To ale nemůžu.

Moc mu přeju, aby to dal! Zaslouží si to! Na druhou stranu se bojím, že splněním svého snu se Petr už znova nepostaví na start a my přijdem o člověka, který patří k závodu jako nikdo jiný. Bylo neuvěřitelný, jak to neustále zkoušel. Neumím si představit, že by Petr nestál příští rok na startovní čáře. Na to se ho ale zeptám, až dorazí. Snad mi nedá jednu do zubů.

Petře, myšlenkami jsem stále s tebou!

Z F1000 netrpělivě čekající Honza Kopka

Zprávy závodníků a pořadí

1 Petr Ozogán (1456.95 km, 19:14:27): bourka v poracske doline a mam zase mokre boty. par dnu to snad uz vydrzim. bude to ale jeste makacka.

 
Zprávy došlé během dne:

69 Johana Šťastná (1661.26 km, 15:10:01): Tak vcera neskutecnej zazitek.Sedla jsem na umyte a nablejskane kolo navic bez veskere bagaze a vystrelila jsem jak raketa.Mam pocit,ze mam silnicku a do kopcu to valim tak o 10km/hod rychleji nez driv.Depka zatim jen mala,ptz mam az do nedele dovolenou..pak to pride:-(.Vzkaz pro VSECHNY: CHCI VAS VSECHNY VIDET NA AFTERPARTY!!!

Průběh

 
Zpráva z Finish 1000 – Z lesního muže se stává hrdina
(čtvrtek 17. 7. 2014)

Všichni organizátoři jsou už ze závodu doma. Až na jednoho – na mě. Závod jsem si vymyslel, tak mi to patří. Stejně tak všichni závodníci už jsou doma. Až na jednoho – na Petra Ozogána. On si zas vymyslel, že půjde pěšky, tak to má taky. Petr je ale nesmírnej vůlař, jako jeden z mála startoval na všech ročnících. S výsledky to už tak valný nebylo. Pamatuju si ho, když se objevil na startu hned první rok 2011 s jeho nepřehlédnutelnou vizáží lesního muže. Ani trochu nevypadal na ultramaratonce. Pět minut po startu se mě ptal, jestli nebude vadit, když dojde až v prosinci. Nedošel v prosinci. Nedošel vůbec. Zabalil už třetí den večer ještě před 200. kilometrem. Petr to nevzdal a na start se postavil znovu hned další rok. Lépe se připravil a i štěstí se na něj usmálo. Pětistovka už byla zbořená, když tam došel: Čas nic moc ale byl tam a trasa mu byla podle pravidel uznána. Nicméně Petr si chtěl projít i druhou polovinu trasy. To se mu podařilo ve třetím ročníku v roce 2013, kdy se závodilo v opačném směru. Ovšem zase nedošel celých 1000 mil, jak plánoval, a skončil v cíli krátké trasy jako poslední úspěšný závodník.

Petr se s tímhle pro něj zdánlivě velkým úspěchem nesmířil a dál na sobě tvrdě pracoval. Na start se postavil znova i letos ve čtvrtém ročníku. Všichni se na něho těšili, po těch letech už nerozlučně patří k závodu. Nikdo ho ale nepasoval do role favorita a velkého hrdiny – možná dá zase pětistovku, když dá bůh. Petr to ale nenechává na boha. Otěže pevně v rukou drží sám. Od startu patří ke špičce běžců-chodců. Dává neskutečné dávky. Finish 500 prolítl v super čase dlouho před limitem ukončení. Za ním v tu dobu bylo ještě 12 účastníků převážně bikerů. Na CP3 byl stále ještě ve společnosti cyklistů. Nyní už bojuje na trati osamocen. O to to má těžší, má ale naši obrovskou podporu. Petr je veliký bojovník, nenechal se odradit předchozími neúspěchy, stále si věřil. Nevím, kdo jiný by si zasloužil víc dosáhnout cíle kompletní tisícovky. Už teď je hrdina a letos předvádí nadlidské výkony.

Pokud dojde, zařadí se do velice úzké elitní skupiny chodců-běžců, kteří dali celých 1000 mil. Vlastně jsou zatím jen dva. První Martin Šebánek v roce 2012 jako jediný přesně absolvoval bikerskou trasu. Od následujícího roku už měli chodci určené jen průchozí body a trasu si mohou tvořit podle sebe. Podařilo se to opět jen jednomu – Maďaru Ištvánu Rudolfovi v neuvěřitelném čase necelých 18 dnů. Držím Petrovi palce, myslím na něj neustále a obdivuji ho. Obětoval tomu všechno. Je to příběh obrovské vůle a sebezapření. Petře, drž se a bojuj!!! Na trase jsi sice sám, ale je moc lidí, co ti fandí. V cíli na tebe budu čekat, abych ti mohl jako první podat ruku a poklonit se.
Prosím fanoušky, aby Petra podpořili, bude to potřebovat!

Z F1000 Honza Kopka fandí i za celý tým 1000miles.

PS: Počasí po asi 3-4 tropických dnech se tady na Slovensku opět zhoršilo a nastaly silné bouřky a přeháňky.

Dnešek jsem měl poprvé trochu volna, který jsem věnoval zkoumání okolí – samozřejmě na kole. Fota z průzkumu jsou v galerii. Objevil jsem tu podobnost i s Aljaškou. Většina domorodých vesnic tam má ve znaku některé z tamních zvířat. Je to pochopitelné, žijí hodně spjati s přírodou. Zvířata ve znaku obcí jsem ale objevil i zde na úplném východě.

Pro dnešek se loučím.

16. 7. 2014 Vyhraná sázka

Jirka s doutníkem zas vyprávěl, jak sjel ráno do dědiny a zastavil v obchodě. Místní babička se ho tam ptala, kde spal. Ukazuje směr a říká, tamhle v těch lesích. Babička se chytla vyděšeně za hlavu: „ Ja, ja, jaj, tam máme pať medvědou! … A kam idětě?“ Jirka ukazuje opačným směrem. Babička se zas chytá za hlavu: „ Ja, ja, jaj, tam máme taky pať medvědou! Moj starý už ma nechce púšťat ani na húby!“

Další zprávy od závodníků ze středy 16. 7. naleznete v celém článku.
Celý článek

15. 7. 2014 Posledních pět na trase

Dnes cíl také opustili vítězové pánské i dámské kategorie. Po osmi respektive pěti dnech odpočinku – i když nutno říci velmi aktivního – odjeli Martin Vít a Markéta Peggy Marvanová a ještě další účastník Adam Záviška směr Humenné. Jejich odjezd byl hodný tvrdých mílařů. Martin si vzal mapu a natrasoval cestu do Humenného mimo silnice po kopcích divočinou. Nyní již sedí v nočním vlaku do Čech. Martin tu zastal i kupu práce. Takže dík. Teď je zas v cíli o něco smutněji.

Další zprávy od závodníků z úterý 15. 7. naleznete v celém článku.
Celý článek

14. 7. 2014 Hrdinové jsou všichni

Po večerním příjezdu handicapovaného Ríši se hned ráno ještě před osmou objevil koloběžkář Jarda Jisl. Když mě při focení před obloukem poměrně zničený ztěžka míjel, jen procedil mezi zuby: „NENÁVIDÍM TĚ!!!“ Za cílem se pak Jarda už na mě po chvíli smál, a když odpoledne odjížděl, už mi děkoval za zážitky. Nicméně prohlásil (stejně jako včera jednoruký Ríša), že 1000 mil už nikdy! Já jim ale nevěřím, to samé oba prohlašovali zarputile pod obloukem i vloni.

Další zprávy od závodníků z pondělí 14. 7. naleznete v celém článku.
Celý článek

13. 7. 2014 Zničený, ale ne zlomený

Pro některé je závod nad jeho síly a nikdo už ale nechápe, jak to vůbec mohl dokázat jednoruký Richard bez protézy. Celé Slovensko bylo díky neustálým dešťům jedno velké tahání naloženého kola po blátivých cestách strmými svahy nahoru i dolu nebo jílovitými poli, kde se kola nabalila na pár metrech, že nešla ani tlačit a musela se nosit, v brodech bylo poměrně dost vody a pořádný proud. Někteří v cíli byli zničeni, někteří zlomeni. I Ríša byl zničený, ale ne zlomený.

Další zprávy od závodníků z neděle 13. 7. naleznete v celém článku.
Celý článek

12. 7. 2014 V F1000 je stále živo

F1000 připomínalo mraveniště, závodníci z předchozího dne i z noci a rána pobíhali sem tam, vybalovali, kola, myli se, myli kola, převlékali se, pili, jedli, aby ukojili neukojitelný hlad, vyprávěli si historky z posledních dnů a hlavně mi ani moc nenadávali. I když musím uznat, že stále deštivé dny dělají na trase velice zlou práci. Tak, jak ti první si pochvalovali jezditelnost velké části slovenské trasy, ti současní naopak hořekují nad její nesjízdností.

Další zprávy od závodníků ze soboty 12. 7. naleznete v celém článku.
DOPLNĚNO 13. 7. o zprávu z Finishe 1000.
Celý článek