Zprávy závodníků a pořadí

Zprávy došlé po závodě:
38 Jan Vlasák (1626.07 km, 07:58:37): Tak se pomalu konzoliduju. Do cile jsem to ve stredu za svetla nestih. Kazdopadne velka euforie a po ni pad az na dno unavy. Nechapu, jak jsem mohl vydrzet makat na doraz tolik dni v kuse. Diky za jedinecny zazitek. Mejme se hezky. Honza Vlasak

91 Josef Kristl (1626.07 km, 15:34:26): Cil!!! Dnes se mi krasne jelo

93 Richard Štěpánek (1626.07 km, 19:24:00): Jiz od 16hod.travim cas v cili a uzivam si nic nedelani. Vse je za nami a muzeme bilancovat. Kazdopadne to stalo za to. Diky organizatorum a gratuluji vsem vitezum.

Průběh

Dnes v F1000 největší hrdinové – Nemohli jsme si přát lepší závěr závodu
(19. 7. 2013)

Dnes jsme čekali pouze dva jezdce. Nechci psát poslední, neboť tenhle závod nemá poražených, ale pouze vítěze. Takže poslední vítězové jsou tady. Oba dva jsou ale Vítězové s velkým V. Oba dva jsou srdcaři.

První se blíží Pepe Kristl. V jedenáct se oblíkám a chci mu vyrazit na kole naproti. Najednou telefon, jsem 2 kilometry před cílem. Tak brzo? Uklízím kolo a letím s foťákem na dobré místo. Pět minut nic, deset minut nic, … , hodina nic, Po hodině a půl se vracím a v tu chvíli se na dvoře objevuje Pepa. Prý se spletl a bylo to ještě 20.

Pepa je sdílný člověk, srší z něj nadšení, že to dal, a plno historek. Chceme slyšet hlavně, jak to bylo s jeho úrazem. Spadl, tržná rána, strašně krvácel, někdo mu dal tlakový obvaz. Ale kolo dotáhl až na CP1, aby se pak prý nemusel vracet. Všichni mysleli, že mluví z cesty a kolo mu rvali z rukou. On ale nepustil. Odvoz do nemocnice, šití, doktor ho posílá k hospitalizaci. Pepa vyjíždí na vozítku z ambulance, dobrý, jedeme zpátky na trať. Všichni kroutí hlavama. V tu chvíli telefon, volá dcera, co taky jede závod a čeká na něj na CP1: „Tak co?“ Pepa: „Dobrý, můžu zpátky!“ „Tak to ti teda nevěřim! Dej mi doktora!!!“ Pepa podává telefon zřízenci, kterej ho tlačil na vozejčku, a povídá: „Řekni jí, že je všechno v pohodě a můžu jet!“. Zřízenec vše potvrdil a Pepu odvezli na CP. Tam to mělo dohru. Jana na něj čekala a když to viděla, vyhrkla: „Každej normální člověk ti řekne, že s tímhle jet nemůžeš!!!“ A Pepa se rozhlídl a pronesl už známou legendární větu: „Já tady žádnýho normálního člověka nevidím!“ a odjel.

Pepa cítil závod přesně tak, jak je zamýšlený, ani jednou nezaváhal, že by vzdal a děkuje nám za zážitky. Je mu 62 a jen tak nic ho nepřekvapí, tady prej ale zažil něco úplně novýho, obohacující ho a děkuje nám za to.

Pak bereme kolo, kameru, foťák a jedem naproti Ríšovi. Opravdovému hrdinovi závodu. Člověku, který nemá jednu ruku a svou bojovností a vůlí předčil všechny ostatní. Potkáváme ho, zdržujeme s focením, točením. Ríša se jen usmívá a plní příkazy. Nejmenší známka nevole. Nakonec protíná cílovou pásku. Ríša je tady. Pro mě něco nemyslitelného, mimo mé chápámí. Ujel pro mnoho zdravých jedinců neabsolvovatelnou trať 1700 kilometrů drsným terénem z východu Slovenska na západ Čech. Ani jednou si nepostěžoval, ani jednou ho nenapadlo vzdát. Když mu bylo nejhůř a dál to nešlo, jen si řekl, co chceš, dal ses na extrémní závod tak bojuj. Vzchopil se a pokračoval. Ani jemu se nevyhnul těžký pád. Prý se už po několikátý potvrdil moje heslo: „Nevěřte na zázraky, spoléhejte na ně!“ Z počátku úplně beznadějná situace se ale i díky jeho aktivnímu přístupu a dobrým lidem nakonec zázračně vyřešila. Po neskutečném tažení nepojízdného kola jednou rukou, která vypadala, že je v zápěstí zlomená, ho nakonec přes noc ošetřili v nemocnici a kolo mu zatím někdo dával dohromady. Zlomené to nebylo, a tak odmítl sádru. Jinak prý zůstane u doktora a on ho bude muset přebalovat.

Vyrazil dál a o ruku se nemohl zpočátku ani opřít. Vůlí bolest ale překonal. Ríša už si prošel lecčíms a jen tak nic ho nezlomí. Mezi Ríšou a ostatními je velikánský rozdíl. Nejen v handicapu, ale nejvíce v hlavě. V Ríšovi je obrovská pokora, ale hlavně to nedělal pro sebe. Svým výkonem chtěl ukázat ostatním, kteří přišli k handicupu, že se tím nemusí nechat vyřadit, že pokud chtějí, všechno zvládnou. Každý z těch ostatních tu jeli pouze sami za sebe. Ríša tu jel s posláním. Myslím si, že Ríša bude velkým vzorem nejen pro postižené, ale i pro nás ostatní. Já sám vím, že až mi bude nejhůř, tak si na něj vždycky vzpomenu. Na jeho odhodlání, vůli, nekonečný optimizmus, to, jak se dokáže překážkám smát. Ríša si v životě prožil svoje, ale uměl to vybojovat a dostat se vysoko nad nás všechny ostatní.
Ríšo, děkuji ti za sebe, ale hlavně za všechny, kterým si svým výkonem ukázal cestu. Máme se od tebe hodně co učit.

Lepší závěr letošního ročníku jsme si ani nemohli přát.

DĚKUJU všem, co se postavili na start a srdnatě na trase bojovali ať z jakýmkoli výstedkem. Díky opravdu dobrému a suchému počasí byly cesty snažší než obvykle a dlouhou trasu dojelo rekordních 71 lidí.

DĚKUJU i všem sponzorům za podporu a pomocníkům, že svou prací výrazně přispeli k hladkému a bezproblémovému průběhu závodu.
Bez nikoho z vás by to nešlo!

Tak snad za rok zase NA SHLEDANOU.

Z F1000 už naposledy západočeský zpravodaj Honza Kopka

Zprávy závodníků a pořadí

91 Josef Kristl (1546.17 km, 18:21:47): Dnes dopoledne krize,ted je uz lip

93 Richard Štěpánek (1526.44 km, 19:48:31): Risa pokracuju. Zkusim dat Bozi Dar ale je to jeste kousek

Průběh

Dnes v F1000 další vítěz – Přišel jakoby nic
(18. 7. 2013)

Tady vzadu jezdí týpci, kteří mají 1000 mil postavený trochu jinak a kdykoli vás něčím překvapí. Třeba Honza Vlasák, když včera večer dojížděl, tak ho fotím a volám na něj, ať to vezme těsně kolem sloupku. Honza ale odpovídá po 1000 mílích extrémního závodu, to nepůjde, já neumím zatáčet doprava. A opravdu, než pravoúhle doprava, udělal smyčku o 270° doleva a projel pod obloukem. Jestli takhle jezdil všechny pravé zatáčky, tak to měli kluci vpředu štěstí. Jinak by tu byl nejspíš dávno před nimi.

Zdeněk Kulovaný, co dojel chvíli před Honzou, ráno vstal a začal se připravovat na kolo. Brzdím ho, že závod skončil, nikam už nemusí a jeho hodná a obětavá žena ho vezme domů. Zdeněk ale vysvětluje: „Chci to mít komplet. V Sedlici jsem byl už den před startem a dal si to opravdu až na nejvýchodnější bod – trojmezí Ukrajina-Slovensko-Polsko.“ Ze Sedlice to je asi půldenní pěší náročný výšlap pořádným kopcem těžkým terénem. „To ses musel teda pořádně projít,“ pokyvuji uznale hlavou. „To by tak nevadilo, ale to kolo mi trochu překáželo.“ Ten blázen tam vláčel celý den i kolo, na kterém se ani nesvezl – pokud to tam někdo zná, ví, že je to nemožný a holý nesmysl. Teď vyráží na kole, aby to měl komplet z nejvýchodnějšího trojmezí Československa na to nejzápadnější. Pár kluků to vloni dalo opačným směrem, s kolem ale ještě nikdo. Takže Zdeňku, gratulujeme k prvenství. Možná nám chtěl Zdeněk jenom ukázat, kam bychom se mohli se závodem posunout.

Vzhledem k organizačním záležitostem a drobným komplikacím jsem spal opět jen pár hodin a vstávám po sedmé. Z pro nás nesrozumitelné večerní sms jsme přeci jenom vyrozuměli, že István plánuje příchod na devátou hodinu. Než jsme ale stihli otevřít bránu pod cílovým obloukem, byl tady. Neskutečný člověk. Žádné známky únavy a vyčerpání, žádné známky zničených nohou. Přichází lehkou svižnou chůzí, jako by šel zrovna do obchodu pro mlíko. Na rtech úsměv, z tváře a očí vyzařuje optimizmus a nadšení. Vypadá, jako když hloupej Honza bujaře vyráží s uzlíčkem buchet do světa. Ještě kdyby si při tom pískal nebo prozpěvoval, tak je to dokonalý.

K snídaní dostal István pravý český koblihy a jako cenu z recese pravý maďarský Uherák. István je sympatický chlapík, stále se usmívá a kolem chalupy se pohybuje s lehkostí, kterou mu závidím. Já mám pytle pod očima a sotva se ploužím.
Ten jeho optimizmus mě nutí k tomu, abych se ho zeptal, jak se mu to líbilo. Rozhovor se nám nějak nedaří, on nerozumí mě a já jemu. Nakonec z něj přeci jenom vypadává slovní spojení, kterému rozumím: „Tatra, Fatra – good. Cigáňos – no good.“ Tím jsme skončili. Z toho si domýšlím, že závod se mu líbil.
Pro Ištvána si přijela manželka (asi) a ještě jeden mladý pár. Během dvou hodin po dojití do cíle všichni sedají do auta, zamávají na pozdrav a zmizí.
Ten kluk mi byl sympatický a určitě bych se byl rád od něj dozvěděl, jak to vše probíhalo a jak to prožíval on. Možná je ale dobře, že to nevím.

Gratulujeme Istvánovi, podal neuvěřitelný výkon stejně jako Martin Šebánek vloni. István jeho čas výrazně překonal. Jednotlivé ročníky se nedají ale porovnávat a zvlášť ne tyhle dva poslední. Jedna věc je počasí, ale hlavně Martin musel vloni ještě dodržovat přesnou trasu jako cyklisti. Letos měli chodci na trase dané pouze body, kudy musí projít a jinak si mohli jít, jak chtěli. Proto denní Istvánův průměr téměř 100 km je vypočítávaný z cyklistické trasy. Kolik to ale bylo přesně zjistíme, až budeme znát kudy opravdu šel a skutečnou délku jeho trasy. Sami jsme na to zvědaví.

Ať se daří, Istváne, hodně štěstí a KLOBOUK DOLŮ před tvým výkonem !!! Asi bude dost těžký to někdy překonat.

Teď již čekáme na Ríšu a Pepu a jejich velké příběhy. Brzo na viděnou kluci.

Z F1000 západočeský zpravodaj Honza Kopka

Fotogalerie

Finish 1000 – István

18. 7. 2013 Chodec v cíli!

Zdeněk Kulovaný, co dojel chvíli před Honzou, ráno vstal a začal se připravovat na kolo. Brzdím ho, že závod skončil, nikam už nemusí a jeho hodná a obětavá žena ho vezme domů. Zdeněk ale vysvětluje: „Chci to mít komplet. V Sedlici jsem byl už den před startem a dal si to opravdu až na nejvýchodnější bod – trojmezí Ukrajina-Slovensko-Polsko.“ Ze Sedlice to je asi půldenní pěší náročný výšlap pořádným kopcem těžkým terénem. „To ses musel teda pořádně projít,“ pokyvuji uznale hlavou. „To by tak nevadilo, ale to kolo mi trochu překáželo.“



Zprávy závodníků a pořadí

70 Zdeněk Kulovaný (1617.19 km, 19:55:25): 9 km od cile. To uz asi dam, ne? A zitra na trojmezi, at to mam komplet od vychodu na zapad. Zdeněk

38 Jan Vlasák (1601.85 km, 19:38:18): Rad bych to stih na konecnou jeste za svetla

110 István Rudolf (1590.37 km, 19:05:12): Várható érkezésem a célba csütörtők 9 óra

91 Josef Kristl (1470.57 km, 18:19:24): Dnes parada

93 Richard Štěpánek (1435.66 km, 21:13:11): Risa-jsem u Karla Fialy. Vse funguje a je v poradku. Jeste jednou diky vsem za sms. Nenechate me padnout!

 
Zprávy došlé po závodě:
95 Tomáš Holzer (1626.07 km, 16:14:53): Tak to mam take za sebou, dlouhy, ale krasny vylet. Diky za perfektni organizaci, rodine a kamaradum za podporu. Nesmim zapomenout na pivovary a vodni plochy v okoli trasy, bez nich bych uschnul. Osobni poznamka k vykonum : Slava Honzovi, obdiv damam, smekam pred Istvanem, mym vitezem je ovsem Richard. To co dokazal mi hlava nebere.

56 Martin Šedivý (1626.06 km, 17:07:12): Cil 1000. Super zavodni putovani, diiky…

90 Tomáš Vávra (1626.06 km, 17:11:08): Finish 1000. Rano jsem videl rysa.

43 Adam Plháček (1626.06 km, 17:13:39): Cil. Diky poradatelum za skvelou a usilovnou praci. Byl to zivotni zazitek. Zklamalo jen pocasi. Priste bude treba objednat cisterny a alespon kropit cesty.

Průběh

Zpráva z Děčína
(17. 7. 2013)

Ahoj,

dnes jsem měl možnost potkat se v Děčíně krátce s Ríšou. Bohužel jsem nemohl vzít kolo a chvíli s ním jet po trase, ale i tak jsem rád, že jsme se na chvilku setkali. A myslím, že i on. Říkal, že už dlouho nikoho nepotkal, je pořád sám, tak těch pár minut uvítal. Na to co má za sebou vypadal velmi dobře, v pohodě a odhodlaně závod dokončit. Vůbec už nepochybuje o tom, že by se to nepodařilo…

Dnes by chtěl končit na Cínovci a v pátek odpoledne (večer) dorazit do cíle. Při jeho vyprávění co se mu na trati přihodilo (pády a následná zranění), až běhal mráz po zádech. Ale je vidět, že Ríša je psychicky hodně silný a pokud se dostal až sem, tak ho nic moc nezastaví. Je to příběh neskutečný síly, vůle a odhodlání… nemám slov, jak to vyjádřit… Smekám před ním a přeju mu plno sil do posledních kilometrů a dnů. V cíli ho ode mě pozdravujte!

Díky.
Pepa Baco

 
Dnes v F1000 opět ruch – Možná dorazí i Vlasák s Uhrem
(17. 7. 2013)

Dnes mi začal den příjezdem Adama a Martina ráno v 6:50. Než jsem stačil vyběhnout ven, kluci padli na zem, hodili přes sebe spacák a spali. Ani nezabouchali na dveře. Oba jeli celou noc. Takový nasazení jsem tady ke konci pelotonu nečekal. Do odpoledne přijeli po sobě ještě dva Tomášové. Takže kluci mi vyplnili celý den. Teď navečer čekáme již nejstaršího 68letého účastníka 1000miles a cyklotrampskou legendu Honzu Vlasáka s Uhrem. Honza i István se poslední dny pohybovali jen kousek od sebe včetně včerejšího večerního hlášení. Místo nich ale překvapivě dojel Zdeněk Kulovaný, kterého jsme čekali až zítra, a přivezl zprávy z trasy. Maďara Istvána potkal 55 kilometrů před cílem a Honzu Vlasáka ještě o pět kilometrů dřív. Zdeňkovi to ale jelo, a tak se s nimi jen krátce pozdravil a spěchal do cíle. Nyní si Zdeněk již užívá pohodlí Pepíkovy chaloupky i jeho pohostinnosti.

Závodníci jsou vůči sobě na trase přátelští a ohleduplní a to nám v cíli potvrzují všichni. Vzájemná pomoc a sounáležitost vždy převažuje nad soutěživostí a to by měl být i jeden z hlavních smyslů tohohle závodu. Další pravidlo by mělo být i férovost a smysl pro fairplay. Proto mě i potěšil příběh Pavla Hendrycha. Ještě na Slovensku ztratil poměrně velký obnos peněz, který si vezl pro fungování na trase. Některý z dalších závodníků ho našel a dovezl na slovenský checkpoint, kde Pavel ztrátu peněz nahlásil, kdyby náhodou. Jeden z pomocníků Víťa, který se po ukončení CP1 přesouval do finishe 500, ho převezl tam. O pár dnů později obětavá organizátorka Terezka měnila stanoviště a jela vypomáhat ještě do celkového cíle F1000 a peníze přivezla sem. No a tady je dostal po dojezdu šťastný Pavel. I když se závod nejezdí o ceny. Přesto Pavel i já, jsme už své ceny dostali. Pavel své peníze a pro mě je cena to, že lidé startující v tomto závodě i pomocníci jedou na vlně čestnosti.

Poslední zpráva o Honzovi – měl by být už těsně před cílem. Ve tmě mu to jde ale pomalu.

Konečně je Honza tady, nadšený a v dobré náladě. Euforie potlačuje únavu a Honza vypráví jeden příběh za druhým a vypadá jak po nedělním výletu. Pan domácí Pepík tu čeká speciálně na něho a speciálně pro něj má připravené dva řízky jako kola, že se ani na talíř nevešly. Honza se s chutí pouští do řízků, popíjí k tomu Bernarda a spokojeně přede a ochotně odpovídá na naše dotazy a ani se mu nechce do postele. Dnes to opět vypadá na dlouhou noc.

Z F1000 západočeský zpravodaj Honza Kopka

17. 7. 2013 Už jen Krušné hory

Honza i István se poslední dny pohybovali jen kousek od sebe včetně včerejšího večerního hlášení. Místo nich ale překvapivě dojel Zdeněk Kulovaný, kterého jsme čekali až zítra, a přivezl zprávy z trasy. Maďara Istvána potkal 55 kilometrů před cílem a Honzu Vlasáka ještě o pět kilometrů dřív. Zdeňkovi to ale jelo, a tak se s nimi jen krátce pozdravil a spěchal do cíle.



16. 7. 2013 Hlavní peloton dorazil v 16.31

Dnes od rána byl relativně klid a zbyl čas na běžnou práci kolem organizace. Odpoledne jako by se závodníci domluvili a nejspíš jich přijede 5 najednou. To se také stalo. Doteď jezdili po jednom, jen občas po dvou. Vzhledem k tomu, že tohle je největší skupina, která dorazila najednou, dalo by se říci, že to byl hlavní peloton.

Celý článek

15. 7. 2013 Koloběžkář v cíli!

Dnes od rána netrpělivě čekáme na prvního koloběžkáře, i když víme, že by měl přijet až navečer. Jarda Jisl ale překvapil a přijel už ve 14 hodin. Přijíždí v pohodě a v euforii. Radost, že to dal, je z něj vidět na kilometr. Zážitky z trasy by nám nejradši řekl hned všechny najednou. Předevčírem měl strašnou krizi, tělo odmítalo jakoukoli výzvu k pohybu a stávkovalo. Měl pocit, že je na úplném dně a neujde ani metr, že se rozpadne na atomy.
Celý článek

14. 7. 2013 Historicky 1. cizinec v F1000

Historicky prvním cizincem, který dokončil celou trasu 1000 mil, se stal Wojciech Paszkowski. Poslední noc jel s českým kamarádem nonstop, aby zjistili, jaké to je a dorazili brzo ráno. Wojciech vypadal hodně nadšeně a povzdechl si, že u nich takový závod není. Prý si ho moc užil, překvapilo ho ale, jak to bylo těžký. O to víc byl v cíli spokojený, že to dal.

Celý článek

Zprávy závodníků a pořadí

13. 7. 2013 Slovenský den ve Skalné

Dnes byl rozcouraný den. Netrpělivě čekáme a závodníkům jakoby se z trati do cíle nechtělo. Nakonec snad silou naší vůle jsme si vynutili postupný dojezd deseti závodníků. Z toho všichni tři Slováci, co se vydali na dlouhou trasu. Všichni dnešní dojetí měli jedno společné. Byli nadšení z celého závodu a moc si ho užívali. Umístění pro nikoho z nich nebylo podstatné. Většinou si posteskli, že tohle dobrodružství už končí a budou muset zpět do běžného života.

Celý článek

12. 7. 2013 První žena v cíli

Dnes dojela i první žena, vlastně spíš mladá slečna Markéta Marvanová. Sesypali se na ni kameramani, všichni gratulovali k vítězství. Markéta se brání, že pro ni je ale morální vítěz Vlaďka Vozáková, která je její velký vzor a má k ní velikou úctu. To je pro tenhle závod typické, kdy víc než prestiž je pro ně kamarádství, vzájemná pomoc a úcta.

Celý článek

11. 7. 2013 Dnes 15 borců ve Finish 1000

Pracovní ruch je v F1000 od první chvíle, ten pravý závodnický ale až do včerejška chyběl. Poslední včerejší závodník přijel 3 minuty před půlnocí, první dnešní kolem čtvrté ráno, další kolem páté a pak už to frčelo. Do odpoledne přijelo 11 závodníků a další ještě čekáme. Nikomu se odtud moc nechce. Chalupa našeho nadšence Pepíka Dušáka propůjčená pro cíl závodu je velice krásné a příjemné zázemí a pohostinnost Pepíka nezná mezí, a tak se závodníci povalují po travnatém dvorku a nikomu se odtud nechce a užívá si euforie a prvních pohodových chvil. Nakonec většina dnešních finisherů tady zůstává a těší se na společné pivo do hospody a na vzájemné dobrodružné příběhy.

Celý článek

10. 7. 2013 Finish 500 čeká jen na běžce

Ve Finish 500 jsme udělali inventuru borců a s překvapením zjistili, že letošní ročník byl díky nesporným kvalitám závodníků a krásnému počasí nesmírně rychlý a z bikerů už nemůžeme čekat nikoho… Tak se fotografové a kameramani Libor a Tadeáš zabalili a odjeli dále na trasu. A my dostali povolení ukončit provoz CP2 a všechno zabalit.

Celý článek