V neděli končí kalendářní týden, dnes ale zároveň končí „symbolická“ hranice 14 dnů od startu závodu, takže budeme malinko rekapitulovat…

Například je to dnes týden od chvíle, kdy do cíle dorazil vítěz Milan Hanyk. Takže zatímco Milan má za sebou týden v práci, někteří mílaři mají ještě před sebou týden na trase 🙂

Konkrétně:

Do závodu letos odstartovalo 167 závodníků.

Do CP1 dorazilo 151 (jedna chodkyně je stále na Slovensku)

Do CP2 (polovina závodu) dorazilo 146 závodníků (dva jsou stále v první polovině)

V polovině závod ukončilo zatím 41 mílařů

Do CP3 dosud dorazilo 91 závodníků, na trase od CP2 jsou ještě dva potenciální

V cíli je nyní 60 závodníků a ještě 10 čekáme, že dorazí pod hranicí 14 dnů (tzn. do 15:00 hod)

Co se týká disciplín, tak velmi početná je skupina finisherů na koloběžce. Dosud jsou v cíli 3 a ještě je na trase Richard Štěpánek. Naopak finish 1000miles letos nepokoří žádný chodec (jedna chodkyně je sice ještě na trase, ale podle našich informací bude končit v polovině). Holky jsou v cíli 2 a ve skvělých časech (ostatně stejně jako zmínění koloběžkáři), jedna cyklistka je ještě na trase.

Letos jsme zaznamenali hned několik setkání s medvědem, naštěstí žádný přímý kontakt. Ale i přesto byl co do medvědů letošní ročník mimořádný. Prostě ta varování nejsou zbytečná…

Během závodu bylo i několik vážnějších pádů, které skončily v nemocnici, či dokonce operací. Pokud víme, vše dopadlo dobře, ale přesto u některých závodníků nemáme zprávy, dejte nám prosím vědět jak se vám daří…

Když jsme u rekapitulace a zranění, připojujeme zdravici Honzy Kopky, který dorazil do cíle v úterý, ale musel z cíle hned odjet a obstarat vyzvednutí a ubytování Johna Whitea, který měl těžký pád, nicméně hned po operaci byl propuštěn z nemocnice a zůstal bezprizorní v roztrhaném cyklistickém oblečení kdesi v Jelenie Góre…

V cíli dnes bylo veselo. Už od rána se začali scházet příbuzní (náležitě vybaveni pro přijetí v cílové chalupě). Do cíle se totiž během dopoledne chystalo dorazit deset závodníků. Byla to početná skupina, která se míjela celý závod a poslední noc se roztahala podle zbytku sil. Nejvíc spěchal Petr Kropáček, který už ve večerní SMS avizoval, že má rezervovaný vlak (až v cíli jsme ho vyvedli z omylu – vlak sice rezervovaný měl, ale ne pro kolo a pro to už v žádném nebylo místo, takže stejně se svezl v autě s kolegy a z cíle odjížděl z celé skupiny poslední). Petr má za sebou úspěšnou premiéru. Do závodu vyrazili s bratrem, ale nakonec měli každý jiné tempo a Pavel skončil v půlce, zatímco Petr poodjel a dojel až do Skalné. Jen těsně za Petrem dorazil Dušan Krbek, který obhájil loňský finish a završil tak „celé Míle“.  O hodinu později dorazila veselá skupinka Martin Hvězda, Radim Píštěk a Lukáš Ptáček. Především Radima a Lukáše předcházela pověst „těch dvou z Uherského Hradiště“. Kluci si to chtěli hlavně užít a v tom duchu se nesl celý závod. V cíli tak padla lahvinka rumu a chlapi si přivezli i doutníček. Početné skupině čekajících příbuzných a kamarádů začali hned vyprávět stovky příhod a zážitků, takže se smích nesl celou Skalnou! Už za 5 minut do cíle dorazila dvojice Kamil Němec a Pavel Pfauser. Kamil se očividně těšil domů, málem ani nepodal ruku a chtěl rovnou vyrazit na vlak. Nakonec vypil aspoň pivo, nasedl na kolo a jel. Na Pavla v cíli čekala rodina tak nedočkavě, že šampaňské (omylem) stříkali na každého před ním přijíždějícího a když konečně dorazil, nebylo dostatek tlaku. Tak nezbylo, než mu ho prostě vylít na hlavu! Za další třičtvrtěhodinku přijeli do cíle Miloš Sobel a Honza Valeš. Zatímco i Honza si dokončil „celé Míle“, Miloš složil reparát za loňskou pětistovku, kde musel závod ukončit. Za další půl hodinu přijel ne příliš mluvný Peter Paulovič. Mladý, skromný a tichý kluk, který na první pohled nebudí dojem vytrvalostního cyklisty, si rovněž dokončil „celé Míle“ a jako poslední se vešel do magické hranice 14 dnů, což je skvělý výkon! Bohužel o čtyři minuty se do čtrnácti dní nevešel Lukáš Vysoudil, na kterého v cíli od večera čekala a noc s triem Liborů musela vydržet jeho manželka. Snad jsme nebyli špatnými společníky a přítomnost Lucky nám nakonec přišla vhod při dopoledním náporu závodníků a množství uvařených čajů a kávy 🙂

Abychom nevyšli ze cviku, máme zde další rekord. Jen 14 dnů, 6 hodin a 42 minut potřebovali na trasu 1000miles Martin Votruba a Tomáš Bulíček, kteří nasedli v Sedlici na jedno kolo a dorazili na něm až do Skalné. Obdivuhodný výkon!

Závěrem dovolte dvojí poděkování. Stran všech za skvělé fungování CP3 v Jizerských horách, které letos bylo k dispozici dlouhých 10 dnů, kdy se osazenstvo pečlivě staralo o potřeby závodníků. A zároveň stran osazenstva CP: „Přátelé, bylo nám tu s vámi moc hezky! Děkujeme všem závodníkům a také všem, kteří k nám zavítali – ať už podpořit závodníky nebo jen pozdravit! 🙂 Zdraví tým CP3: Vlastička, Renča, Helča, Dan, Petr, Nela, Táňa a Ebby.“.

Fotogalerie z cíle od Víta Huspeniny ZDE

Fotogalerie z cíle i ZDE

Průjezdy CP1CP2CP3, CÍL

 

SMS od závodníků

Kombinace P9M8E9 v SMS vyjadřuje stav závodníka. P = fyzický (physical),
M = psychický (mental), E = stav vybavení (equipment),
0 = nejhorší, 9 = nejlepší

37 René Šteffek (1554.54 km, 18:54:17): P9M9E8 nejde mi odomknut vidla tak sa budem tvarit, ze uz ju nepotrebujem

128 Vít Kurka (1545.79 km, 19:58:35): P9M9E9 Nikdy jsem se nemel lip

16 Pavel Horák (1509.23 km, 21:16:35): P8M8E9 Dneska zpozdena SMS. Po ranu prselo, tak jsme vyrazeli pozdeji. Podpora na Cinovci jako vzdy nemela chybu, diky moc. V Krusnych horach hodne mlhavo, tak to bylo bez vyhledu do okoli. Pekny, ale korenovy byl Flajsky kanal. Koncime v Hore sv. Sebestiana, vecere, pivo, rum a brzy spat. Zitra to snad dorazime. Uz je to kousek, tak se to doufam podari. Zpomaluji nas promacene cesticky po loukach a lesich, ale to jsou mile. Ahoooj

35 Vojtěch Slovák (1500.62 km, 19:44:27): P9M9E7 k napsani dnesni zpravy jsem si vybral ikonické misto, Stary rybnik kousek pred Horou sv. Sebestiana, kde jak doufam jeste dnes povecerim. Dnes asi potreti vidim nad rybnikem svitit slunce, jinak to cely den byl jen vitr, mlha, dést a mraky… Proste typické léto. Rano to bylo krusné, jizda po podmacenych loukach, v mlze a o casném desti… prumerna rychlost stezi 5km/h. Proto jsem docela nadseny, ze dnes nakonec doted ujeto skoro 95km… Pondelni dojezd je zase o kus realnejsi… Ale je potreba jeste maknout… A dnes jeste hodne… Sponku porad mam

111 Alexandr Kotačka (1498.23 km, 19:57:47): P7M9E6 Dnes krize, podmáčené louky nejedou, ale romantika Super podpora na Cinovci a pak už jen vietnamsky kyc v Mníšku. Jedeme do Hory sv. Sebestiana – snad tam kromě bordelu něco na vyspani najdeme.

99 Petr Havlíček (1416.01 km, 19:26:33): P9M9E9 Dnes po spánku v dětském domečku pokračujeme s úsměvem na rtech a chceme dojet až na Cínovec

174 Matej Ženiš (1416.01 km, 19:26:30): P8M7E7 dnes dame po cinovec

67 Miroslav Hulka (1399.74 km, 19:03:28): P8M8E8. Jeste potahnu.

132 Tomáš Gothard (1397.10 km, 17:58:04): P6M8E5 Velký pozdrav Vláďovi a Dáje na Tanečnici. Večer mne zachránili, horká sprcha, výborná večeře, spaní v suchu a teplo u krbu. Po Nordkapu jsem byl v prd*** a ti hodní lidé mne vrátili do života, děkuji, děkuji, děkuji

79 Petr Chvojka (1382.88 km, 18:31:24): P5M2E5

114 Marek Kurty (1376.50 km, 19:46:32): P8M8E9

73 Milan Štajnc (1376.50 km, 19:48:42): P8M8E8 JEDU DAL.

149 Ján Maďar (1368.31 km, 18:56:28): P3M3E3

117 Jaroslav Křížka (1359.89 km, 19:52:15): P9M9E7 Hezký den na milich, Sluknovsko trápení, Labak super, vše včetně sprchy. Ještě pojedu Bynovec nebo Děčín. Zdravím domu ženu a kluky.

168 Vlastimil Klůz (1345.58 km, 19:53:12): P4M3E6

108 Tomáš Zuzaňák (1322.19 km, 19:47:23): P9M9E9 NORDCAP JE ZAMNOU, ÚŽASNÉ TLAČENÍ ORDEL SI ODPOCINULA A TROCHA KLOUZÁNÍ K TOMU

58 Jiří Rumler (1297.48 km, 18:50:51): P7M6E7 Vymena P i Z desticek. Kola stale pribrzduji, ale co sil zatim dost.

58 Jiří Rumler (1297.48 km, 19:34:15): P7M6E7 Vymena P i Z desticek. Kola stale pribrzduji, ale co sil zatim dost.

4 Richard Dostál (1292.54 km, 19:45:22): P7M7E7 stále prší…

93 Richard Štěpánek (1279.24 km, 17:59:36): P9M9E9

145 Veronika Gondžalová (1104.02 km, 19:28:03): P3M1E7 Polske wellness nezklamalo, 5km pred Malou Upou totalni konec sveta. Blesky, tak jsem myslim i trhla svuj osobni rychlostni rekord. Nejen ze vsechno uplne durch, ale sakra takova ledova sprcha nebyla ani na Hresnej. Dnes chata Moravanka. Stacilo jen otevrit dvere a hned bylo jadne co jsem zac. Dostala jsem rovnou klic od pokoje, suchy veci, ted horky vyvar. Uzasné jako na Serlichu. Proste Miles

107 Zdeněk Martínek (1080.77 km, 19:51:05):

55 Aleš Procházka (740.45 km, 19:59:08): P6M9E9 Dnes docela velka oprava prehazovacky v improvizovanych podminkach,nekolikrat dést,jeste dnes se vali mraky Zitra by melo byt sucho tak „utok“ na hory.Nohu stale vlacim, lec v hlave jasno.Bo Mile!!!

14 Petra Bielinova (276.05 km, 17:48:18): P8M9E9 blizime se k vrcholu naši cesty, k nízkým tatram. Zitra uz tam dorazime a nastane opravdové dobrodružství.

70 Petr Kropáček (1633.24 km, 12:20:38): P8M8E7 Tak jsem to nakonec dal, bylo to výživné, ale vlak má bohužel plno pro kola, tak že jsem si mohl i klidně pospat.

10 Martin Hvězda (1633.23 km, 12:16:59): P9M9E9 konecne cil, vsem moc dekuji za podporu na trase. Diky.

92 Dušan Krbek (1633.23 km, 11:08:09): P9M9E9 cil diky vsem za podporu havne me zene .zdravim vsechny na trase drzte se ps. dekuji memu mechanikovi romanu p.budes mit hodne prace

112 Kamil Němec (1633.23 km, 12:21:44): P9M9E7 Cíl dosažen! Děkuji moc všem a zejména rodině za podporu. Užil jsem si plno krásných a opravdu intenzivních zážitků.

158 Peter Paulovič (1633.23 km, 14:16:10): P9M9E9 Ciel. je to tam. Dokoncil som Mile 2019

147 Radim Píštěk (1633.23 km, 12:20:13): P9M9E6 Dali jsme to hurá, díky všem, co nás tlačili doma na displeji do cíle.

57 Lukáš Ptáček (1633.23 km, 12:16:17): P10M10E1 konecne cil

36 Jan Valeš (1633.23 km, 13:01:37): hotovo 🙂 dekuji 🙂

52 Miloš Sobel (537.06 km, 12:58:22): P7M9E7

23 Martin Bulíček Tomáš Votruba (1633.24 km, 23:05:10): Drtikol je s námi v cíli za použití naší síly…je to boží pocit nirvána… v koupelně sprcha i vana!!! Zdraví T&M

Zpráva Honzy Kopky

Vlastně jsem ani do teď nenapsal rozlučkovou zprávu. V cíli jsem se jen převlékl a i přes plán fungovat zbytek závodu v cíli, jsem ihned po dojezdu skočil do auta a spěchal se postarat o Johna Whita, kterého překvapivě propustili z polské nemocnice den po operaci. Byl sešroubovaný, omezeně pohyblivý a s bolestmi. Měl jen roztrhaný dres a naložené kolo bůhvíkde na polské horské službě. Ocitnout se takhle někde sám, byl by v téměř bezvýchodné situaci. Naštěstí se pohyboval v dojezdové vzdálenosti náš kameramanský vůz číslo II a zároveň jsme narychlo vyslali našeho Transita z Jablonce, kde jsem si pak Johna večer převzal. Další den si zajistil letenku, spakovali jsme kolo, zajeli se podívat na CP3 v Jizerkách, kde sice pookřál, ale zamrzelo ho, že checkpoint nepoznal při průjezdu během závodu. Naštěstí jsme tu zastihli dva zábavné účastníky Radima Pištěka a Lukáše Ptáčka, ze kterých padala jedna veselá příhoda za druhou podbarvené jejich výraznými grimasami. Přesto, že John nerozuměl ani slovo, náramně se bavil. Z jejich projevu to vypadalo, že 1000miles je jedna velká zábavná show. Možná by bylo fajn, kluky použít jako náborové pracovníky pro další ročníky.

John přežil pád, který byl vlastně jen velká smůla. Těžké sjezdy sjížděl vždy opatrně, aby se vyhnul pádu. Tady z kopce na dobré cestě se mu uvolnila bunda, kterou měl zabalenou a připevněnou na řídítkách, a namotala se mu nešťastně do předního kola. Našli ho polámaného v bezvědomí. Přežil operaci i rychlé propuštění z nemocnice ihned po operaci. John statečně přetrpěl první noc v Jablonci v polosedě bez zamhouření oka a bez výrazných tišících prostředků. (Na další noc naštěstí zajistila Yvča silné injekce.) Bolestivě fungoval následující den v Jablonci, aniž by dal na sobě něco znát či požádal u něčeho o asistenci a to ani u balení a stále byl výborný společník. Co ale téměř nepřežil, když mu zavolala žena a sdělila, že mu na letištích zajistila asistenci s kolečkovým křeslem. Zezelenal a málem dostal infarkt. Uklidňoval jsem ho, že to bude třeba hezká prsatá osmnáctka. Z letiště mi pak přišla zklamaná zpráva: „Je to ošklivej tlustej černoch.“ Jak ale znám Johna, jsem si jistý, že letištního asistenta vozil na křesle on sám nebo mu utekl.

WhatsApp Image 2019-07-12 at 13.48.30 EA3A0822.MOV.11_00_48_09.Still002EA3A0839WhatsApp Image 2019-07-12 at 13.51.30WhatsApp Image 2019-07-12 at 13.50.17

Ještě dodatečně gratuluju Milanovi k úžasnému výkonu! Čekali jsme, komu druhému se podaří jet pod osm dnů. A on zajel ještě o den rychleji rovnou pod 7. Svým přístupem, mimimem věcí a výkonem posunul závod do dalšího levlu. Z mého pohledu byl kombinací dvou předchozích vítězů – Honzy Tyxy, který sice neřešil trasu, ale byl první, kdo jel bez bagáže. A Jirky Kašpara, který sice něco na kole vezl, ale měl tak přesně nastudovanou a rozpitvanou trasu s přesným itinerářem, že zminimalizoval ztrátové časy.

Gratulace samozřejmě všem dalším, kdo už jsou v cíli a hodně štěstí ostatním, co ještě bojují na trase. Smekám klobouk i před těmi, co se postavili na start, ale nepodařilo se jim to.