Zprávy závodníků a pořadí

91 Josef Kristl (1623.77 km, 21:54:20): Dekuji za vymecny zavod a skvele lidicky kolem,vsem zavodnikum kteri dojeli blahopreji a tem kterym se nezadarilo at to vyjde priste.

132 Miloš Mopils (1623.77 km, 22:11:36): PRIPADAL JSEM SI JAK ZELVA Z JEDNE BAJKY URCITE JESTE NEKDY POJEDU DEKUJI VSEM HLAVNE CHCI JMENOVAT PEPU,PAVLA A DANA

149 Andreas Nützler (1623.77 km, 19:10:04): habe fertig und bin Flasche leer

151 Vlastimil Dvořáček (1623.77 km, 21:51:43): zdravim vsechny z cile z neskutecne nadherného zavodu pln super zazitku a dekuji vsem za podporu

96 Petr Klos (1562.00 km, 19:32:46): do cile 31 miles zitra dorazim co to pujde nejrychleji uz je to fakt moc dlouho

82 Jan Lorenc (1524.41 km, 19:50:18): možná ještě kousek cuknu a zejtra snad ? Moc děkuji andělské stanici na Cínovci.

71 Vladimír Kokaljuk (1399.45 km, 19:55:24): Prehazka vyborne spravena, posilam dik klukum z Obloukove v Decine. Porad jedu, kdyz se neflakam na karimatce ve stinu 🙂

137 Zdeněk Martínek (1034.34 km, 19:28:17): vcera mi Poláci zablokovali mobil, dnes z nej nemohu nic odeslat, nevim zda na to prijdu

1 Petr Ozogán (984.71 km, 18:11:33): cirkevni zazitek letosniho roku splnen, zucastnil jsem se mse mladych v kunstatske kapli. zkusim jeste dnes projit polsky usek.

 
Zprávy došlé během dne:

128 Peter Scheerer (1624.41 km, 02:21:29): really nice party at the finish!! did 170 km today, from 7:00 to 23:00. for me this was extremely rad.

49 Tomáš Saňa (1623.77 km, 16:16:39): Sana uz treti den sedim ve vyhraty kancelari po tele je mi jen o malo lip nez kdyz sem se na kole placal po rozpalenych loukach a lesich ale hlava trpi nesrovnatelne vic nez na trati

61 Jiřina Lípová (1623.77 km, 02:41:07): Zavod byl super,diky za skvely zazitek

128 Peter Scheerer (1623.77 km, 01:40:37): nice party at the finish!! did 170 km today, from 7:00 to 23:00. for me this was extremely rad.

135 Niklas Zorn (1623.77 km, 02:56:24): all good, reached the finish at 23:38.. Crazy race day, really pulled everything from reserves to finish. Thanks to everyone for help!

Průběh

[blockquote] Chodecký rekord
(středa 22. 7. 2015)[/blockquote]

Včera během dne přijeli pouze dva lidé. Večer očekáváme ještě další tři. Místo toho sem přichází pár. Na otázku, na koho čekají, odpovídají: „Na Honzu Pelnáře“ Pak přichází další, opět vidět Honzu Pelnáře, pak další, pak další – prostě celá Hujerovic rodina.

Příjezd jsme odhadli na desátou večer. První člověk, který nezklamal náš odhad a přijíždí ve 22:05 je právě Jan Pelnář se Zbyňkem Táborským. „Hujerovi“ připravili Honzovi velké a slyšitelné přivítání. Klučina jim udělal velkou radost. Zbyněk ale také nepřišel zkrátka, čekala tu na něho jeho přítelkyně se sestrou.

V noci krátce po sobě dorazili němečtí závodníci Peter Scheerer a Niklas Zorn nadšeni a plni adrenalinu a vůbec se nehnali do postele. Popíjeli pivo a padali z nich příběhy jeden za druhým. Závod si prý chtěli užít, zastavovali v restauracích na dobrý jídlo, pokud byla příležitost. Jednou je pozvali nějaké mladé holky na občerstvení. Nakonec jim dávají vizitku „Pohřební služba – ubytování“ a loučí se s nimi se slovy: „Až budete někdy potřebovat, tak se stavte.“ Závod si interně přejmenovali na Restau-race, tedy v překladu závod po restauracích. Až na výjimky spali stále venku. Jednou bivakovali mezi bunkry, ráno vyjeli ještě za tmy, déšť, po zemi se válela mlha. Najednou se ze šera a mlhy před nimi vynořila obrovská postava v uniformě jak z druhé světové války v plné polní ze zlým výrazem v obličeji a se psem. Vyděšeni beze slova projeli kolem a Peter se roztřeseně ptá Nika: „Viděls to taky nebo mi už hrabe?“

Peter z Frankfurtu si dokonce veze kávovar a oblíbenou kávu na celou dobu závodu a každé ráno si vaří překapávaný kafe. Veze si s sebou i houpací síť, ve které občas spí. Během závodu nikam nespěchali, užívali si přírody a pohostinnosti lidí, kteří když zjistili, že jedou Míle, je zvali na jídlo nebo nocleh. Poslední den ale jako když do nich střelí a začali závodit. Dali poslední den 170 kilometrů ve výborném rychlém tempu a přijeli do cíle o den dřív, než jsme čekali.

Díky klukům a jejich historkám jsme se dostali do postele až ve čtyři ráno a vstávali v sedm. Následující den až do odpoledne strávili ještě v cílové chaloupce. Před jejich odjezdem domů Peter prozradil, že si chce na tělo nechat vytetovat 1000miles.

Dnes v poledne k našemu velkému překvapení se objevil pod obloukem první ultraběžec s úsměvem na tváři 56letý Vlastimil Dvořáček. Vypadá hrozně v pohodě, jakoby ani neběžel 1000miles, ale někde z koupaliště, a je dobře naložený. Moc mi připomínal Maďara Istvána Rudolfa před dvěma lety, který tady tehdy vytvořil rekord 17 dnů 14 hodin a 53 minut. Ten rekord ale od letoška již neplatí. Vlasta ho výrazně stáhl dolu o celý den na novou hodnotu 16 dnů 20 hodin a 8 minut. Trasa běžců není poznamenaná polomy v Jeseníkách. Žádný jejich předepsaný bod tam neleží. Vlasta je velmi sympatický chlapík, který snad nikdy nemá problém. Na nohách ani puchýř. A když se mu rozpadly boty, tak si koupil v Harrachově nový. Jedinou krizi prožil na Moravě asi tři kiláky před Rýmařovem, horečka, náhlé vysílení, nemohl ani krok. Ty tři kiláky byly najednou nepřekonatelný. Musel si hned lehnout. Pořádně se vyspal a ráno se cítil opět silný a pokračoval dál. Jinak žádný jiný fyzický problém neměl. To ho samotného překvapilo asi nejvíc. Snažil se celou trasu běžet, třeba i šouravým stylem. Chůze ho zabíjí. Spal 5 hodin denně a většinou venku. Neměl karimatku, takže ho všechno tlačilo a moc se stejně nikdy nevyspal. Tu poslední noc to ještě zkrátil na 3 hodiny. Nesl si s sebou i mapy s připravenou hrubou trasou. Nijak zvlášť se ale přípravě přesné cesty nevěnoval. I díky tomu měl poměrně velké zbytečné zacházky. Teď přiznává, že kdyby to měl detailně propracované, mohl být až o den ještě rychlejší. Další zdržení bylo nechtěné bloudění. Největší nastalo asi na Fatře. Dostal se navečer na Křížnou, nejvyšší bod trasy něco přes 1570 m n. m., kde měli jeden z 22 průchozích bodů na trase 1000 miles. Mezi nimi si mohou běžci a chodci volit cestu sami. Při sestupu zjistil, že se vydal špatným směrem. Bylo ale už kolem 19. hodiny a podle pravidel oblasti, které musí účastníci dodržet, se již nesmí v Národním parku Velká Fatra po 20. hodině zdržovat. Tím pádem se nemohl vrátit nahoru a musel z hor až dolů do údolí, ať ho to stáhne kamkoli. Svedlo ho to k Bánské Bystřice zase zpět směr východ. Zacházka 20 km a další den cesta přes jiné sedlo zpátky do plánovaného směru. Aby ho podobné záležitosti nesemlely, musel vypnout emoce a nic neřešit. Co se stalo, se stalo a běží se dál. Neřešil ani moc jídlo, co sehnal, to snědl. Snažil se ale o jedno teplé jídlo denně.

Pro Vlastu není naše vzdálenost cizí, je silniční ultramaratonec a drží český rekord právě v tisíci mílích z Řecka. To bylo ale po silnici s veškerým servisem. Tohle je něco úplně jinýho, je to přírodou, musí si nést všechny věci sebou, zajišťovat si jídlo, postarat se sám o sebe. Sice se přihlásil, ale moc nečekal, že se dostane do startovky. Dostal se a v cíli byl rád, že to dal. Líbilo se mu běhat přírodou po cestách. Oproti silnici velká změna. Nevylučuje, že se někdy vrátí. Teď si bude muset rychle odpočinout, za čtyři dny běží Zátopkův maratón. Držíme mu palce.

Večer se zvedá vítr a přichází bouřka, vyfukujem a zatěžujem oblouk, aby ho to neodfouklo. Ve větru a bouřce přijíždí kolem splasklého oblouku jeden z nejstarších účastníků Pepé Kristl s Milošem Mopilsem. I oni plni euforie ihned ze sebe soukaj zážitky. Miloš bivakoval v lese. V noci se vzbudil a kousek od něj doutnající světýlko. Myslel, že jsou to kamarádi z mílí a zavolal: „Ahoj kluci!“ K smrti vyděsil „statečné“ vojáky, kteří tu měli zrovna cvičení. Jen mu odpověděli: „Co děláš, vole? Strašně jsme se lekli!!!“

Pak se mu rozpadli tretry, tak jel 500 kilometrů v pantoflích. I Pepé si musel poradit 17 dnů na trase s každým sebehorším problémem. Po příjezdu do civilizace je ale úplně bezradnej. Musel zavolat domů ženě, aby mu řekla velikost trika, kterou potřebujeme vědět.

Pepé se ptá i na legendu závodu původně chodce, nyní chodce s koloběžkou Petra Ozogána. Prozrazuju mu, že teprve včera vyrazil z F500 do druhé poloviny závodu. Nejdřív ale musel volat, zda mu žena i v práci protáhnou volno na 5 týdnů. Prošlo mu to v pohodě. Buď jsou šéf i žena velice tolerantní nebo Petr nikde neschází.

Přeju všem stále bojujícím na trase síly i do posledních dnů, kromě Petra Ozogána a Zdeňka Martínka. Těm přeju plno energie do druhé půlky. Jejich příjezd vypadá až na srpen. A těm, co dojeli, ať si užívají, že už nikam nemusí.

Z F1000 Honza Kopka
 

Video

Trasa závodu kolem Děčínského Sněžníku

Další videa ze závodu

22. 7. 2015 Běžecký rekord

Včera během dne přijeli pouze dva lidé. Večer očekáváme ještě další tři. Místo toho sem přichází pár. Na otázku, na koho čekají, odpovídají: „Na Honzu Pelnáře“ Pak přichází další, opět vidět Honzu Pelnáře, pak další, pak další – prostě celá Hujerovic rodina.

Další zprávy od závodníků, organizátorů a fotky z trasy ze středy 22. 7. naleznete v celém článku.