Z centrály 1000miles

Všichni až na jednoho

Všichni už jsou ze závodu doma, ať organizátoři, pomocníci či závodníci. Všichni už se snaží věnovat svým běžným povinnostem. Většinou ale marně, hlavou jsou stále tam někde na trase, toho se prostě nejde tak snadno zbavit. Dokonce i pro organizátory a pomocníky to byl silný zážitek, ty neuvěřitelné přesvědčivě vyprávěné historky závodníků, adrenalinem prosycená atmosféra, ten silně dobrodružný náboj. Všichni prožívají těžký návrat do nudné reality. Tedy všichni až na jednoho! Jednoho šťastlivce, toho největšího hrdinu, který je ještě na trati. Možná, že Martin závidí všem, že už to mají za sebou. Ale není co! Ti všichni závidí oprávněně právě jemu, že ještě může bojovat, že si ještě může užívat dobrodružství a příhod na trase, nečekaných setkání s přátelskými a pohostinnými lidmi, kterých je právě na východním Slovensku asi nejvíce, tedy vyjma těch dobře opálených.. Chudý, ale o to pohostinější kraj.

I já jsem bohužel dnes poprvé v kanceláři u počítače. A z toho ohromného množství náhodná první zpráva, co jsem dnes otevřel, se týkala právě Martina Šebánka od někoho mimo závod 1000miles: „Poděkujte prosím Martinu Šebánkovi, že dokázal v cikánském gétu partě cikánů ukrást věci, které nám ukradli!“

Takže Martin není jen veliký sportovec, ale cestou dokáže dělat při obrovském výkonu i dobré skutky. Okrást zloděje tmavé pleti na nepřátelském území, to už chce pořádnou odvahu a rychlé nohy a to oboje Martin má. To už nám ostatně prokazuje 22 dní. Možná cikány dokonce používá jako urychlovače, aby byl dřív v cíli. Cikány můžeme s klidem zařadit do nahodilé podpory, takže je, Martine, vše v pořádku a nemusíš se bát diskvalifikace. Držíme palce a přejeme ti dost sil, zdraví a co nejsnazší závěr. Máš tam ještě pár brodů.

Honza Kopka a tým 1000 miles

Východ Slovenska