Den hrdinů

Dnešek patří hrdinům. Třem chlapům, co mají to pravé mílařské srdce.
Richard Štěpánek dnes došel do cíle, první chodec, v nohách 1000 mil! Neuvěřitelný výkon vystupňovaný do extrému, za poslední 2 dny ušel 200 km. Richard se poprvé na Mílích objevil v roce 2013 jako biker. To bylo 4 roky po autonehodě, která mu změnila život. Na ostatní závodníky zapůsobil jako mimozemšťan. Bez levé ruky ujel 1000 mil za 18 dní. Hned v dalším roce ještě o 4 dny rychleji. V roce 2015 ušel pěšky 500 mil. Letos se na závod velmi pečlivě připravoval. Jak sám říká: „Jen nevyzrálý člověk se nepoučí ze svých vlastních chyb“.
Takový úspěch je hlavně o hlavě. Ríša má svou teorii: „Vzdát můžeš zítra. Pokaždé, když chceš vzdát, nechej rozhodnutí na další den. Ve chvíli, kdy něco vzdáš, nemůžeš se posunout. V okamžiku, kdy jsi schopen překážku překlenout, tehdy sílíš.“ A dodává: „Řekl bych 80 % lidí jede na Míle vyřešit svůj příběh. A nemusí to být viditelný hendikep, může to být problém v hlavě. Pokud ale svůj problém nevyřešili doma, na Mílích ho nevyřeší. Tady mají jen hodně času na přemýšlení. Je na každém, jak ho jeho příběh semele a nebo jakým způsobem ho dokáže pojmout. Míle dávají šanci žít základním životem – jíst, pít, spát, pohybovat se. Ti, co se na trase nevzdají on-line komunikace, se o tuto šanci ochuzují.“
Tandem Aleš Procházka & Václav Fisher dnes dojeli do Finish 500. Aleš si říká pilot a nevidomý Vašek si říká motor. Loni, když byl start v Čechách, končili na stejném místě. Letos k tomu potřebovali o 1 den více. Srovnávat se to však nedá, v jílovitém Slovensku prožili očistec. Tandemové kolo je těžké i bez nánosů bahna. Jakmile napršelo (a pršelo často), jíl se nabalil na kola tak, že neprošla vidlicí. A to si nevidomý Vašek ve videonahrávce před startem přál hlavně sucho… V cílové SMS se pak vyjádřil takto: „Dokázal jsem v bahně a mokru až sem a mám toho plné slepecké brejle. Slovensko jsem zvládl, končím tady. Byl to ale sakra mazec, dřina a ten přede mnou, co mi říká parťáku, co mi svým potem zpříjemňoval život, nedal pokoj, teda až teď…“

 

Z centrály Jana Novotná