Dalším zajímavým okamžikem mílového ultramaratonu v nejtěžších terénech Čech a Slovenska byl ultraběžec v cíli. 1000 mil překonal a cílovou bránou ve Skalné jako první běžec vběhl 56letý Vlastimil Dvořáček. Sám si na tento závod vyčlenil 24 dnů dovolené, ale zvládl to za 16 dnů 20 hodin a 8 minut. Když vběhl s úsměvem na tváři pod obloukem, vypadal hrozně v pohodě, jakoby ani neběžel 1000miles, ale někde z koupaliště, a byl dobře naložený. Všem v cíli připomínal Maďara Istvána Rudolfa před dvěma lety, který tady tehdy vytvořil rekord 17 dnů 14 hodin a 53 minut. Ten rekord ale od letoška neplatí a Vlasta ho překonal.Trasa běžců není poznamenaná polomy v Jeseníkách. Žádný jejich předepsaný bod tam neleží.

Vlasta je velmi sympatický chlapík, který snad nikdy nemá problém. Na nohách ani puchýř. A když se mu rozpadly boty, tak si koupil v Harrachově nové. Jedinou krizi prožil na Moravě asi tři kiláky před Rýmařovem, horečka, náhlé vysílení, nemohl ani krok. Ty tři kiláky byly najednou nepřekonatelný. Musel si hned lehnout. Pořádně se vyspal a ráno se cítil opět silný a pokračoval dál. Jinak žádný jiný fyzický problém neměl. To ho samotného překvapilo asi nejvíc. Snažil se celou trasu běžet, třeba i šouravým stylem. Chůze ho zabíjí. Spal 5 hodin denně a většinou venku. Neměl karimatku, takže ho všechno tlačilo a moc se stejně nikdy nevyspal. Tu poslední noc to ještě zkrátil na 3 hodiny. Nesl si s sebou i mapy s připravenou hrubou trasou. Nijak zvlášť se ale přípravě přesné cesty nevěnoval. I díky tomu měl poměrně velké zbytečné zacházky. Teď přiznává, že kdyby to měl detailně propracované, mohl být až o den ještě rychlejší. Další zdržení bylo nechtěné bloudění. Největší nastalo asi na Fatře. Dostal se navečer na Křížnou, nejvyšší bod trasy něco přes 1570 m n. m., kde měli jeden z 22 průchozích bodů na trase 1000 miles. Mezi nimi si mohou běžci a chodci volit cestu sami. Při sestupu zjistil, že se vydal špatným směrem. Bylo ale už kolem 19. hodiny a podle pravidel oblasti, které musí účastníci dodržet, se již nesmí v Národním parku Velká Fatra po 20. hodině zdržovat. Tím pádem se nemohl vrátit nahoru a musel z hor až dolů do údolí, ať ho to stáhne kamkoli. Svedlo ho to k Banské Bystřici zase zpět směr východ. Zacházka 20 km a další den cesta přes jiné sedlo zpátky do plánovaného směru. Aby ho podobné záležitosti nesemlely, musel vypnout emoce a nic neřešit. Co se stalo, se stalo a běží se dál. Neřešil ani moc jídlo, co sehnal, to snědl. Snažil se ale o jedno teplé jídlo denně.

Pro Vlastu není naše vzdálenost cizí, je silniční ultramaratonec a drží český rekord právě v tisíci mílích z Řecka. To bylo ale po silnici s veškerým servisem. Tohle je něco úplně jiného, je to přírodou, musí si nést všechny věci sebou, zajišťovat si jídlo, postarat se sám o sebe. Sice se přihlásil, ale moc nečekal, že se dostane do startovky. Dostal se a v cíli byl rád, že to dal. Líbilo se mu běhat přírodou po cestách. Oproti silnici velká změna. Nevylučuje, že se někdy vrátí. Teď si bude muset rychle odpočinout, za čtyři dny běží Zátopkův maratón. Držíme mu palce.